Hana Wielgusová 12. dubna 2022

Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění a kurátorka. Přes její autorské mládí je až s podivem, jakého úspěchu dokázala dosáhnout. Je držitelkou mnoha literárních ocenění, od Ceny Josefa Škvoreckého, přes Cenu ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva, a další, až po Magnesii Literu, kterou obdržela dokonce dvakrát. Největší zásluhu na tom právem mají její stěžejní díla Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch.

Jestliže něčemu věříš a věří tomu i lidi kolem tebe, směřuješ k tomu, ať chceš, nebo ne.

Život a dílo Kateřiny Tučkové 

Kateřina Tučková se narodila v roce 1980 v Brně. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Jako jedna ze čtyř sester pak prožila dětství v malé jihomoravské vesničce Moutnice. Tučková později vystudovala gymnázium a Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, obor historie umění, český jazyk a literatura. Během studií bydlela v brněnské části, nechvalně známé značným počtem romských obyvatel, zvané Bronx. Tato část života ji v roce 2009 inspirovala k napsání úspěšného románu o krutém osudu dívky z místní českoněmecké rodiny: Vyhnání Gerty Schnirch.

Prvotinou Kateřiny Tučkové byla sice novela Montespanjáda, ta však příliš pozornosti neupoutala. Zato její třetí kniha, Žítkovské bohyně, rozhodně ano. Autorka v ní zachytila příběh rodu léčitelek z Bílých Karpat. Jde o skutečný příběh z české historie, kdy tyto ženy přežily jak čarodějnické procesy, tak útlak církve i protektorát, co však nepřežily, byl komunistický režim. Žítkovské bohyně byly přeloženy do několika cizích jazyků a chystá se i jejich filmové zpracování.

Až v době, kdy jsem chodila na univerzitu a navštěvovala hodiny tvůrčího psaní, jsem se odvážila poprvé něco poslat do redakcí časopisů.

 

Dobrou zprávou je, že Kateřina Tučková v současné době přichází s dalším novým románem, nazvaným Bílá voda. Jeho hlavním tématem je internace řeholnic za komunismu. Odehrává se v padesátých letech v pohraničních horách, kam k zázračné sošce Panny Marie přijíždí Lena, aby se zde ukryla před svou minulostí… Autorka román psala dlouhých deset let a dvě první verze zahodila, než s ním byla spokojená.

Psala jsem ten román s přestávkami deset let. Mezitím jsem četla materiály, které jsem objevila v archivech, mluvila s pamětníky, pobývala v klášteře a také prošla složitým duchovním hledáním, které mi pomohlo přiblížit se mým postavám i zevnitř. Myslím, že je to má nejprožitější kniha.

 

Po absolvování brněnské Masarykovy univerzity, pokračovala Kateřina Tučková ve studiu na Univerzitě Karlově v Praze. Během této doby vydala řadu odborných publikací z oblasti výtvarného umění, ve kterých propojuje své odborné zkušenosti kurátorky s literární tvorbou. Jednou z nich je kniha Můj otec Kamil Lhoták, ve které beletristickým stylem popisuje život tohoto malíře očima jeho syna.

Když Tučková ukončila studium historie umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, napsala významnou monografii spisovatelky Věry Sládkové – Věra Sládková, prozaické dílo. 

Kateřina Tučková se později zaměřila i na divadlo. Kromě dramatizace románu rakouského spisovatele Roberta Schneidera, Bratr spánku, kterou uvedlo pražské Švandovo divadlo, napsala také vlastní divadelní hru na motivy života první české hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, Vitka. Tu úspěšně uvedl divadelní soubor Husa na provázku.

Kateřina Tučková mimo jiné stíhá ještě spolupracovat s časopisy Respekt, Salon, Právo, Deník N, Tvar, Literární noviny a Weles.

Je vdaná za majitele galerie Vltavín Roberta Héderváriho a dvojnásobná maminka. Žije střídavě v Praze a v Brně.

Domov není tam, kde člověk vyrostl, to si nemysli. Domov je tam, kde tě lidé vítají, když vstoupíš.

 

Kateřina Tučková píše (kromě Bílé vody) každý svůj román v průměru tři roky a o tématu si vždy dělá rozsáhlé rešerše. A je to znát. Je pozoruhodně talentovanou, všestrannou a aktivní autorkou, jejíž vypravěčský um je s ohledem na tak krátkou dobu zkušeností skutečně unikátní. Příběhy, které píše jsou obdivuhodné a natolik silné, že na čtenářích zanechávají stopu po dlouhý čas.