Platón (cca 427–347 př. n. l.) byl starořecký filozof, jeden z nejvýznamnějších myslitelů západní civilizace a žák Sokrata, jehož učení uchoval a rozvinul prostřednictvím svých slavných dialogů. Jeho dílo formovalo evropské myšlení více než dva tisíce let a položilo základy metafyziky, etiky, epistemologie i politické filozofie.
Platón založil Akademii, první významnou filozofickou školu v dějinách, kde se systematicky vyučovalo myšlení, matematika a vědy. Ve svých textech zkoumal povahu pravdy, duše, spravedlnosti a ideálního státu. Je známý především teorií idejí – představou, že skutečný svět je tvořen věčnými a dokonalými formami, zatímco realita kolem nás je jejich nedokonalým odrazem.
K jeho nejvlivnějším dílům patří Ústava, Faidón, Symposion, Gorgias či Faidón, v nichž se zabývá nejen filozofií, ale i lidskými emocemi, láskou, politikou a povahou poznání. Platónovo psaní je dodnes ceněno pro svou poetickou sílu, hloubku myšlenek a dramatickou formu, která čtenáře vede k samostatnému zamyšlení.
Platón zůstává ústřední postavou dějin filozofie – myslitelem, který neustále inspiruje svou vizí světa, jenž je možné chápat nejen smysly, ale především rozumem.