Český humoristický spisovatel Miloslav Švandrlík, který používal také pseudonym Roman Kefalín, se profesionálnímu psaní začal věnovat až po roce 1955, po absolvování vojenské služby u Pomocných technických praporů (PTP). Předtím si dodělal maturitu a dva roky studoval DAMU. Kromě toho pracoval jako asistent režie Vesnického divadla v Praze či jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích.
Člověk věčně něco hledá. Samota tíží.
Miloslav Švandrlík se zpočátku živil psaním povídek a fejetonů, mezi jeho nejúspěšnější autorská díla však patří bezesporu Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které bylo také zfilmováno. Ironicky a satirickým stylem pojednává o absurditě tehdejší socialistické armády. S celou řadou časopisů spolupracoval Miloslav Švandrlík i nadále. Zejména v časopisu Dikobraz se často podílel na vtipech Jiřího-Wintera Neprakty, který také ilustroval jeho knížky.
Muž chce po boku milované ženy zestárnout. Ona ten úmysl nemá.
V současné době vychází pravděpodobně poslední Švandrlíkův rukopis, román završující jeho dílo, Půlnoční jezdec, který je ilustrován kresbami Petra Urbana. Čtenář se zde opět setkává se Švandrlíkovským typickým humorem a jeho pitoreskními postavičkami.
M. Švandrlík zemřel roku 2009 v Praze. Je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice.