Tenkrát v Texasu (Defekt)

Takhle vedle jsem uz dlouho nesahl. I kdyz si troufam tvrdit, ze to neni moje vina. Tesil jsem se na thriller, radne riznuty hororem, nebo aspon neklidnou, tizivou atmosferu. Aspon tak to obalka a anotace slibovaly. A dostal jen vzletne nalesteni prumerny pribeh, ktery mohl mit sanci nekoho zneklidnit tak v roce 1980, ne dnes.

Jeden hodně velký palec dolů. I staré stopy hrůzy jsou lepší.

Zkorumpovaní strážci zákona, často jednající na jeho hraně nebo dost za ní, jsou postavy roky vystupující na stránkách americké drsné školy. Tahle škatulka má čerstvě tuzemského zástupce, do šedesátých let 20. století zasadil Jan Hlubek krvavou story texaského rangera Travise Candlese. Paradoxně se o knize mluví jako o mezigeneračním románu, byť hlavní část textu se odehrává v rozmezí necelých dvou let a k uzavření několika linek dojde pak o desítky let později. Autor tu velmi volně nakládá s kriminalistickou praxí, stejně jako s tou soudní - ostatně jako by se sám nemohl rozhodnout, zda Candles odejde od jednoho podivného soudu vinný či nevinný - na jednu stranu musí rodině zavražděné zaplatit „odškodné“, na druhou je pouze suspendován a vesele dál běhá na svobodě a stihne za sebou zahladit klíčové stopy. Proč by ho někdo bral do vazby, že? Nebo se jel podívat na inkriminované místo, zda se tam opravdu nachází mrtvola? Podobné nelogické momenty výsledný dojem kazí, byť se autorovi nedá upřít cit pracovat s textem a postavami a prostředím. Jen chvílemi neví, zda chce psát thriller, nebo intenzívně nakouknout do hlavy magorovi co nosí hvězdu. Od všeho nabízí trochu, jen to již před ním někdo zpracoval lépe - co dokáže šerif, v němž dřímá bestie je ústřední téma skvělé Vrah ve mně, mezigenerační román z amerického zapadákova, kde strážce zákona není zrovna ctnostný člověk a v okolí řádí vrazi, zase nabízí Ďábel.

Já nevím, jestli toto bylo myšleno vážně... Už ten styl postav jak mluví, celková linka příběhu a styl vyprávění, to vše působilo, jako něco z devadesátek, navíc říznuté rádoby uměleckou mluvou. Naprosto nereálné, absurdní až téměř k smíchu. Kdyby aspoň ten konec a rozuzlení mělo nějakou gradaci.

Čekal jsem strhující thriller, dostal jsem psychologickou detektivku s hororovou linkou. Ale zažere se pod kůži.