Držet břitvu na tepu doby (Defekt)

Jestli něco dělám opravdu nerada, tak je to hodnocení poezie. To je totiž něco tak subjektivního a intimního, že nemám pocit, že mám jakékoliv právo hodnotit autorovy niterné pohnutky a úvahy. Co ocenit musím, je odvaha se takto odhalit a sbírku sdílet s veřejností. A čekat na ohlasy, čekat na reakce plné nepochopení, protože kdo jeho boty neobul, neuvidí to nikdy úplně stejně. Osobně jsem si ve sbírce našla několik básní a textů, které se mnou zarezonovaly, které jsem si označila, ke kterým se ráda vrátím a budu v nich hledat ještě víc. Snažit se číst ještě víc mezi řádky. Zvlášť texty nebásnického charakteru mě oslovily moc. Ale taky je tam spousta veršů, kde mi chyběl rytmus, který (možná jsem staromódní) je pro mě u básní důležitý. A další spousta textů, kde se mi to mezi těmi řádky prostě nepodařilo najít, které mi nic neříkaly. Dost možná je to „chyba" moje, ne autora, ale s největší pravděpodobností jsme v tom nevinně oba. Protože já nezažila to, co on, on nemá tušení, co mám za sebou já a tak se to prostě nepotkalo. A tak to někdy je. Tam se můžu, co do hodnocení opřít jen o ten rytmus, zvukomalbu, plynulost a nějakou „vláčnost" básní a ta mi často chyběla. Takové to, jak se s vámi slova mazlí na jazyku, když je čtete. A to se mi tady moc často nestávalo. Kolem a kolem hodnotím sbírku průměrně 5 / 10 Ale na Adama kvůli tomu jisto jistě nezanevřu, neboť si mě dostatečně získal Druhou šancí a dál budu netrpělivě vyhlížet další knihy z jeho pera.

Duchaplný, nýnější, k věci. Některé básně mě až tolik neoslovily, ale u jich jsem já i manžel uznávali jak trefné jsou :) (některé i velmi pobaví!)

Ahoj, dnes jsem tu s recenzi na knihu od Adama a jeho sbírku básní a próz....Básničky, jako takové mam moc rada a hlavně je má rád můj malý 2lety syn, takže kniha Česká říkadla u nás jede dnes a denně:) Takze jsem si myslela, že tohle budou prostě klasické básně doplněné prozou, ale není tomu tak.... Nejsou to klasické básně plně rymovacek, co si člověk zapamatuje, ale jsou to básně, které mají dát najevo autorův pohled a jeho pocit z dané doby, minulosti, přítomnosti, budoucnosti či mezidobí......Nejsem si úplně jistá, zda mohu tuto knihu nějak hodnotit, jelikož ruku na srdce mě tato kniha tedy nezaujala a nejspíše jsem danému poslání neporozuměla tak, jak bylo myšleno...... Věřím, že Adam to vše myslel opravdu upřímně a od srdce, u něho to ani jinak být nemůže, a snaží se predat "své poslání a pohled na deni" , ale mně se tato kniha nijak nedotkla :( Nerada pisi negativní hodnocení a dopředu se Adame omlouvám, ale bohužel to na mě neudělalo dojem. Jsem si ale jistá, že si své příznivce určitě najde. A hlavně, těším se na knihu Druhá šance a tam už to bude určitě pro můj "mozek" přijatelnější čtení:) Hodnotím 2/5 za sympatického autora a jeho snahu předat svůj názor a otevřít lidem oci

Výborná, moc se mi líbila. I když poezii jinak nečtu. Určitě se k ní budu často vracet.

Jako jistě spousta z čtenářů této knihy jsem relativně nedávno jsem četla autorovu první knihu Druhá šance, a byla jsem z ní naprosto unešená a nadšená. Když jsem se dozvěděla, že bude vydávat básnickou sbírku, přemítala jsem zda si ji mám přečíst, či nikoliv. Poezie je totiž pro mne velmi subjektivní a trochu jsem se bála, abych se nezklamala. Držet břitvu na tepu doby ovšem není jen sbírka poezie. Obsahuje i několik více či méně krátkých próz. Je rozdělena na 4 tematické celky - minulost, přítomnost, budoucnost a mezičasí. Celá sbírka je laděna spíše do stylu moderní poezie - některé básničky zaberou jednu stránku, některé více, ale třeba tím stylem, že na jedné straně je pouze jedno nebo dvě slova. Musím přiznat, že poezii hodnotím nerada. Jak jsem již říkala, je to podle mě velmi subjektivní záležitost a ohromně záleží na tom, jestli se osobnost autora a čtenáře v určitém bodě protnou a jsou tedy spolu "na jedné vlně." Bohužel musím říct, že většina básní pro mne byla změtí slov bez zřejmého smyslu. Nějak jsem nedokázala rozluštit, co tím vlastně autor chce říct, jaké byly jeho myšlenky, co ho vedlo k napsání zrovna těchto veršů. V celé sbírce jsem našla všehovšudy 10 básniček, které se mě nějakým způsobem dotkly, rezonovaly mnou. Úplně mi neseděly kousky, ve kterých byly použité příliš moderní výrazy, anglická slova nebo občas i vulgarismy. Asi jsem v tomhle trochu staromódní. Co mě ovšem nadchlo a přesvědčilo o tom, že Adam opravdu umí psát, byly krátké prózy doplňující básně. Mou nejoblíbenější se bezpochyby stala Dívka bez barvy I., protože se svým stylem ohromně přiblížila právě mé oblíbené Druhé šanci. Byla to stejně uchvacující sci-fi podivnost, která by podle mě mohla být námětem minimálně na povídku, ne-li na celou knihu. Na tenhle příběh budu dlouho vzpomínat. Mou závěrečnou myšlenkou tedy zůstává, že ač na poli básnickém jsme se s autorem tak trochu minuli, u jeho další prózy nebudu váhat ani vteřinu a půjdu si ji přečíst.