Recenze: Poutník z Mohameda

Kniha Poutník z Mohameda s podtitulem Alláhův hněv je v řadě rysů sice podobná jiným Kotletovým knihám, ale přesto se v některých věcech zásadně odlišuje. I proto je pro každého fanouška svérázného bruntálského řezníka nezbytností. Podívejte se proč.

Pamětníci si možná vzpomenou, že někdy před 10 lety se na pultech objevila tenká sci-fi knížečka velmi malého formátu s trochu zvláštním názvem Poutník z Mohameda. O rok později jí následovalo pokračování Alláhův hněv a obě se odehrávaly ve vesmíru trochu překvapivě ovládaném muslimy. Tyto knihy nesly ještě jméno nepříliš známého Leoše Kyši a i když měly zajímavý nápad a příběh se dobře četl, jak už to tak u děl začínajících autorů často bývá, žádný velký rozruch nezpůsobily. A asi by i upadly v zapomnění, kdyby na scénu nenastoupil nepřehlédnutelný Kotleta se svojí opravdu radikální sebeprezentací, který na sebe a svoje knihy strhl takovou pozornost, jakou tuzemská scéna už dlouho nezažila. A protože kde kdo již během poslední doby tušil, že Kyša a Kotleta jsou jedna a ta samá osoba, nabízela se i otázka, zda se náhodou pozapomenutý Poutník z Mohameda nedočká nového vydání právě pod jménem Kotlety, aby se svezl na jeho hvězdné vlně.

A opravdu se tak stalo, což je jen dobře, protože díky tomu se původní Kyšův příběh nyní dostane k mnohem více lidem, které jistě nadchne. Oba díly jsou nově spojeny do jednoho vydání, které čítá úctyhodných 537 stran, prošly redakčními úpravami a mají i zcela novou obálku. A tím se již dostáváme k tomu, proč je tato kniha podle mě opravdu přelomová.

Kromě toho, že to tedy byla Kyšova/Kotletova skutečná literární prvotina (když nepočítáme krátké povídky, které napsal před tím), poprvé zde v předmluvě sám Kotleta přiznává svoji pravou identitu. Samozřejmě že již nejde o překvapivé odhalení jako by tomu bylo třeba před dvěma roky, ale i tak jde určitě o něco dosud nevídaného. A konečně nám tedy snad v některém z příštích rozhovorů díky tomu bude moci prozradit, jak tuto identitu vymyslel :-)

Sám Kotleta/Kyša se v předmluvě o knize vyjadřuje docela kriticky s tím, že dnes by jí napsal už jinak a že s řadou věcí v ní není spokojený, ale současně dodává, že její určitá syrovost má svoje kouzlo. Také přiznává podobnost některých motivů, které se objevily v dalších Kotletových knihách a pozorný čtenář si díky tomu mohl Kyšu a Kotletu propojit již před řadou let. Novinkou je ale třeba informace, co jej k napsání příběhu vedlo – prý to byla jeho tehdejší novinářská praxe, kdy monitoroval tehdejší napjatou situaci v Egyptě – a která jasně ukazuje hloubku vhledu do problematiky, která byla ostatně na pozadí Kotletových knih vždy zřejmá. Nicméně řekl bych, že v dnešní době je téma muslimského světa či spíše celého vesmíru aktuálnější než kdy dříve a pro vydání Poutníka z Mohameda je tak nyní ještě vhodnější čas než tomu bylo před deseti lety. I proto knize předpovídám úspěch, i přes kritičnost samotného autora.

František Kotleta má již takovou čtenářskou základnu a popularitu, že je každá jeho kniha opravdu netrpělivě vyhlížena a okamžitě se stává bestsellerem. Poutník z Mohemeda se ale od nových Kotletovek podle mě liší ještě v další věci. Poslední dobou totiž knihy Františka Kotlety vycházejí jako na běžícím pásu, z čehož komunita jásá, ale popravdě řečeno, na Poutníkovi z Mohameda je vidět, že ho autor tehdy v dobách svých začátků skutečně vypiplal, měl čas si s řadou věcí vyhrát a přišel i s nápady, které v té době byly skutečně přelomové (a jak sám přiznává, hodily se mu i v budoucnu). Ostatně samotná myšlenka ovládnutí vesmíru muslimy, v němž zbylé mocnosti hrají jen druhé housle a promítnutí islámské mentality do podoby světa v budoucnosti je něco, co si zaslouží ocenění. A příběh hlavního hrdiny Daniela Kalandry má sice v mnohém společné rysy s dalšími Kotletovskými postavami, ale přesto je svým způsobem značně originální a byla by škoda, kdyby upadl v zapomnění.