RECENZE: Poslední polibek, co za něco stál

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Jiří Klimeš Jiří Klimeš

RECENZE: Poslední polibek, co za něco stál - titulní obrázek

Kdyby si pro mě v tomto okamžiku přišla zubatá, bylo by to sice mrzuté, ale uklidnila by mě myšlenka, že poslední kniha, co jsem přečetl, opravdu za něco stála. Dnes vám představím papírovou dámu, která letos slaví 42 let. A předesílám, že zub času se na ní, ani v nejmenším, nepodepsal.

Tohle by klidně mohla být hospoda pro mě, kde by se dalo unuděně popíjet nebo se kát za spáchané násilí a dočkat se rozhřešení za cenu piva...

 

  • Poslední polibek, co za něco stál

    pevná vazba

    Od soukromých detektivů se očekává, že budou pátrat po pohřešovaných osobách a chytat zločince. C. W. Sughrue však trestnou činnost možná častěji páchá, než odhaluje. Nezříká se ničeho, počínaje…

    357 Kč

    399 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Příběh

C.W. Sughrue je soukromý detektiv, který toho hodně zažil, a ještě víc vypil. Je sarkastický, nekorektní, nikdy nebere nic vážně a říká bez servítek vše, co mu přinese slina na jazyk. I když často holduje alkoholu, a čas od času i dalším drogám, ve své práci je velice dobrý. Možná tomu pomáhá i fakt, že hrát podle pravidel a dodržovat striktně zákony není jeho styl. Život (a Vietnam) zkrátka Sughruea naučil, že občas si člověk musí ušpinit ruce.

Vyřešení posledního případu si vyžádalo spoustu dolarů a nemálo whisky, ale nakonec se zadařilo a detektiv našel pohřešovaného spisovatele, což ho navedlo na další misi. Betty Sue se pohřešuje už deset let a její matka doufá v zázrak. Na jeho cestě ho bude doprovázet věčně opilý Trahearn, spisovatel a básník, co inspiraci hledá v alkoholu a prostitutkách, a buldok Fireball, pes, který je závislý na pivu. Tohle prověří, jak Sughrueovy schopnosti, tak i zbytky jeho příčetnosti.

Zatím jsem ani pořádně netušil, co byla Betty Sue Flowersová zač, ale vypadalo to, že stačí pouhá zmínka o ní, aby zralí mužové, opory společnosti, nezřízeně propadali chlastu...

Recenze

Překvapuje mě, že tuhle recenzi nepíšu odněkud z blázince, protože při čtení této knihy jsem se smál tak moc, a tak často, až je mi záhadou, že na mě sousedé nezavolali pány v bílých pláštích. Něco takhle vtipného jsem dlouho nečetl. Tenhle román je napěchovaný hláškami tak moc, že by stačilo přidat ještě jednu jedinou a vyletěl by do povětří. Je to zkrátka bomba. Jestli je pravda, že smích léčí, tak se, díky Crumleymu, dožiju minimálně stovky.

Ačkoliv je každá kapitola podkreslena Crumleyho štiplavým, ironickým a neslušným humorem, nejedná se o žádnou bezduchou grotesku, ale o poctivou detektivku ze staré školy. I když se to může tak jevit, zápletka není povrchní a příběh není ochuzen o překvapivé zvraty a zajímavá rozuzlení. Nepočítejte ale s tím, že by se bral Crumley vážně, to opravdu ne. A chvála bohu za to, díky tomu má vyprávění neskutečnou šťávu.

Moje minulost mi připadala jako nadbytečná bagáž, moje budoucnost se mi jevila jako série dlouhých rozloučení a moje přítomnost mi připadala jako prázdná láhev a poslední pořádný lok z ní mi už hořknul na jazyku...“

Během několika týdnů jsem poznal dva velikány psaného slova, kteří jsou si podobní svou nespoutaností a chytlavým pohledem na život. Chápu, že jejich nekorektní styl není pro každého, ale mě neskutečně sedí. Z celého srdce jim, post mortem, děkuji, že se o svoje myšlenky podělili se světem a dali nám čtenářům tolik dobrých příběhů. Jména Hunter S. Thompson a James Crumley se mi navždy vryla do paměti.

Nevěřím, že existuje něco jako dokonalá kniha, ale Poslední polibek, co za něco stál, má k dokonalosti sakra blízko. Vymažte mi ji, prosím, z hlavy ať si ji můžu přečíst zase poprvé, zaplatím, co si řeknete.

 

Hodnocení:

98% Jiří Klimeš 24. července 2020

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy