RECENZE: M jako máma

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 1 Sdílet

Hana Wielgusová Hana Wielgusová

RECENZE: M jako máma - titulní obrázek

Nakladatelství Domino pro mě bývá zárukou dobrého čtení, a tak jsem si tentokrát k recenzi vybrala prvotinu irské spisovatelky Eleanor O'Reilly s názvem M jako máma. A dobře jsem udělala. Tak dojemnou knížku jsem už dlouho nečetla. Smutný a zároveň šťastný příběh jedné milující se irské rodiny, jejich společné síly, statečnosti a zvláštní schopnosti se dorozumět i v situaci na pohled tak bezvýchodné, nezanechá chladným snad nikoho. I takový může být život a já jsem se hodně poučila…

Autorka

O autorce Eleanor O'Reilly toho zatím mnoho nevíme. Jen to, že vystudovala tvůrčí psaní, učí angličtinu a klasická studia a s manželem a dcerou žije v Irsku. Za své krátké povídky vyhrála několik literárních cen a na další byla nominována. Jsem si jistá, že ale ještě není všem dnům konec.

 

  • M jako máma

    pevná vazba

    Irská rodina Augusttových je malinko komplikovaná. Mají se sice rádi, ale každý své city vyjadřuje úplně jinak. Po nešťastné události se musí naučit jeden druhému rozumět zcela novým způsobem. A to…

    348 Kč

    389 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Příběh

Rodina Augusttových žije v malé vesničce v Irsku. Maminka Annette vede domácnost, tatínek nemá práci, ale snaží se.. A jejich děti? Desetiletá Jenny je normální holčička, která má trochu bohatší svůj vnitřní svět. Pětiletý Jacob je autista a nemluví nahlas. Jenny, Annette i táta mu ale rozumějí i tak, vědí, co si myslí. Každé úterý přichází na návštěvu babička Mae-Anne. Je přímá, pragmatická a svérázná. Pak se ale všechno změní. Stane se něco tragického, co zaběhlý chod rodiny obrátí vzhůru nohama. A kdo dá všemu nakonec zase řád a stane se pilířem, o který se lze v zoufalství skutečně opřít? Je to překvapivě Mae-Anne. Z úterků se stanou všechny dny v týdnu, v měsíci, v roce…

Příběh je vyprávěn třemi členy rodiny, každým zvlášť a z jiného pohledu. Annette, Jenny a Jacob. Každý z nich vidí vše kolem svýma očima a my se tak dostaneme až na dno jejich obnažené duše. Všichni tři mají své touhy a vytváří si svůj ideální svět. Takový, jaký by si přáli, aby byl. Jsou to stateční bojovníci. Annette pomáhá její silná vůle, Jenny zase silný příběh Anne Frankové a Jacobovi paradoxně síla potřeby řádu, pravidel a jednoduchosti, který k autismu už patří. Všichni do jednoho se bijí o život a o rodinu tak, jak to každý z nich jenom umí, a to je jejich záchrana. Bez babičky a jejího pevného postoje a bez tatínka a jeho lehkosti a smyslu pro humor, by to však nedokázali.

V příbězích typu „až na krev“, jako je tento, obvykle na konci chybí naděje. Tady však rozhodně ne. Jacob, ten ji nikdy neztratil a Annette si beznaděj nikdy nepřipustila. Nacházíme ji ale především ve slovech a fantazii malé Jenny. Jejich mysl a oči nám poví něco i nás samých, a to je dobré. Tento drobounkými písmenky psaný příběh nemá šanci čtenáře odradit - stojí za to.

Úryvek

„Uvnitř panuje monumentální ticho, které zaplavuje hřiště jako povodeň. Rozlévá se mezi prolézačkami, ulpívá v rozích, za věží i pod houpačkami. Duní v korunách stromů, které se nad nimi sklání, a lomozí prázdnou skluzavkou. Kape z nebe na měkký povrch hřiště a ve tmě narůstá jako stín zatmění. Je v houpačkách i v obrysu kolotoče a v trávě. Cítí ho na jazyku. Annette se zhluboka nadechne a ticho ji div neudusí. Zkrápí ji jako déšť. Ulpívá jí ve vlasech a na stromech, nabývá její podoby i podoby stromů a celá zem od něj vlhne. Šíří se jako nekonečná černá plíseň po černých zdech. A páchne jako zavřený zatuchlý mandl. Vzduch je plný žluklého vlhka. A když ji zahltí, jako by jí do břicha někdo vrazil nůž a odřízl ji od ní samotné. Je to ta nejsmutnější bolest na světě. Nezačíná a nekončí. Jenom je. Utahuje se napíná, jako by jí někdo prošíval záda tlustou prádelní šňůrou. A nikdo se jí neomluví a nikdo se nezeptá, jestli je v pořádku. Nikoho to nezajímá a nikdo neřekne, že to nezavinila a že dělá všechno, co je v jejích silách, jak nejlépe umí, a že jednou, jednoho dne, na ni zavolá - maminko. Tady ho nikdo neslyší….“

 

Hodnocení:

85% Hana Wielgusová 29. června 2020

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 1 Sdílet

Související knihy