Jákobovy barvy jsou emotivním příběhem o útěku před nacisty a hledání naděje

Je držitelkou mnohých ocenění za svou novinářskou práci a v loňském roce se s Jákobovými barvami dostala mezi prvních 6 autorů nominovaných na britskou cenu „Author´s Club Best First Novel Award 2016“.  U nás Jákobovy barvy vydává  3. dubna 2017 nakladatelství Domino v mistrném překladu Petry Krámkové.

Jákob na útěku

Lindsay Hawdon spojila všechny své zkušenosti a dojmy z cest, přidala svou fantazii, cítění a talent a vznikl román, který se vám dozajista dostane až pod kůži. Každé její slovo zapadá tam, kam má, jako barvy obrazu, a vy nebudete moci jinak, než jí věřit. Místy používá autorka romský jazyk, který jen dobarvuje nezkrotnou duši jejích hrdinů, tak jako motto, které sama zvolila v úvodu své knihy:

Řeknu-li láska, jmenuji poslední z věcí, kterou jsem sám byl na cestě mezi skřivanem a soumrakem. Jose Heredia Maya (španělský básník)

Prožijete příběh Romů a Jenišů za druhé světové války a dozvíte se něco víc o původu těchto etnik. Budete možná překvapeni, jak vlastně probíhal Pojarmos, romský holokaust, o kterém se toho, ve stínu holokaustu židovského, tak málo ví. Možná i proto, že nikdo pozůstalých se nikdy nepokusil o repatriaci – a první vzpomínková slavnost věnovaná cikánským obětem nacismu se uskutečnila až v roce 1994. 

Ačkoli hlavním motivem je cesta zoufale prchajícího, osmiletého, ze čtvrtiny romského a čtvrtiny jenišského chlapce Jákoba, budete současně přeneseni z nacisty okupovaného Rakouska také do Anglie dvacátých a Švýcarska let třicátých. A pomalu, ale jistě budete sledovat vznik tohoto velkého příběhu i se všemi jeho souvislostmi a pohledy do minulosti.

Fantazie pomáhá přežít

Zvláštní struktura, kterou autorka zvolila, kdy přechází retrospektivně z jedné doby do druhé a každá část příběhu je přiblížením k začátku té další, vás u sebe udrží a zapůsobí jako vypouštění nafukovacího balonku. Dostanete se zvnějšku dovnitř, až se nakonec vše spojí jako skládačka, kruh se uzavře, a tím i celý příběh.

Ústřední část, Jákobova cesta, jejíž smyslem je uniknout zlým lidem – nacistům, na které se však setkává i s lidmi tak dobrými, že obětují pro druhé svůj život, je nejdrsnější. Zároveň je ale paradoxně i nejpoetičtější.

Jákob vzpomíná na vymyšlené příběhy své matky Lor a tak jako ona vše s čím se setká, přirovnává k barvám duhy. Při životě jej drží jeho fantazie, kterou převzal od Lor, a metafory, které používala, když přirovnávala skutečnost k vymyšleným situacím z pohádek.

Příběh lásky a samoty

A tady se dostáváme k jiné části obsažené v tomto románu. Lor prchá se svými třemi malými dětmi a hledá svého manžela, Jákobova otce Javiho. Nachází útočiště, a přitom vzpomíná na jejich lásku.

Autorka se s námi paralelně také vrací na úplný počátek všeho. Do aristokratické Anglie, kde Lor vyrůstala se svou labilní matkou a despotickým otcem. Do doby jejího pobytu v sanatoriu po matčině smrti a hledání viny ve složitých vztazích.

Možná kráčím až moc rychle, prozpěvovala si tiše, možná až moc mluvívám, na ničem mi nezáleží, je to tak, ale co jiného zbyde vám… když láska skončila a člověk je sám.

Také se podíváme do Švýcarska, kde zase prožil své dětství Javi, Lořin budoucí manžel. Hlavně se však vrátíme do okamžiků jejich setkání a Lořina útěku ze sanatoria. Vžijete se do jejich lásky a bolesti s ní spojené.

A tady se na chvíli zastavím. To, jak Lindsay Hawdon vyslovuje, co sami mnohdy cítíme, ale neumíme říct, je úžasné. To, jak umí vyjádřit vzájemnou blízkost a sounáležitost všech hlavních postav, zvláště pak když jsou opuštění a osamocení, i když třeba uprostřed lidí, je obdivuhodné.

Hledejte barvy v temnotě

Její způsob psaní vám bude konvenovat. Když se povezete loďkou po řece, pocítíte chlad noční hladiny, když budete číst o jídle, dostanete na něj chuť, když o lásce, budete milovat, a popisovaný smutek vám nahrne slzy do očí. Já se před jejím uměním skláním. 

Všechny části knihy mají svůj smysl a jedna bez druhé, zvláště ta ústřední – o Jákobovi – by nemohla existovat. Vypovídají nejen o dělení se o lásku s dětmi, ale i o barvách všude kolem, i přesto, že se v případě tohoto románu jedná o téma tak děsivé.

Skvělý sloh a styl vás nenechají v klidu a nad národem tak často zatracovaným se aspoň na chvíli zamyslíte. A nejen to. Zamyslíte se i nad samotným člověkem na útěku jako takovým. A jak to dopadne s Jákobem?