RECENZE: Elementálové

RECENZE: Elementálové - titulní obrázek

Elementálové - energetické bytosti, duchové přírody. Pokud je prý dokážeme vidět, mají nás rádi a pomáhají nám. Michael McDowell je však, jak se zdá, jiného názoru. Ostatně, posuďte sami.

Elementály vytváříme všichni, většina z nás si toho jen není vědoma.

Autor

Čekala jsem horor a taky jsem ho dostala. Že bude ale hodně zvláštní, to jsem nečekala. Mohlo mě to napadnout, když jsem věděla, že autorem je kamarád a blízký spolupracovník režiséra Tima Burtona. Michael McDowell mu napsal scénář k filmům Beetlejuice a Ukradené vánoce – a to už přece mluví samo za sebe! Kromě toho je všeobecně hodnocen jako jeden z nejlepších autorů moderního hororu a mistr jižanské gotické literatury.

 


Vím také, že jeho paperbackové horory ze 70. a 80. let byly a jsou pro fanoušky tohoto žánru doslova kultovní, a dokonce i sám Stephen King o něm řekl, že je „nejfajnovějším autorem originálních paperbacků v současné Americe“. Román Elementálové, který právě držím v ruce, je jedním z nich. Poprvé totiž vyšel v Americe roku 1981.

Příběh

Vše už celkem ponuře začíná. Na pohřbu se sejde rodina Savageových a McCrayových. Poslední rozloučení s matkou a hlavou rodiny zároveň, Marian Savageovou, probíhá poněkud neobvykle. Nůž zapíchnutý do srdce mrtvého těla rozhodně neobvyklý je, a to není jediná podivnost, která se tam odehraje…

Ať je to jakkoliv, obě rodiny se už nemohou dočkat, až pohřeb skončí a všichni budou moci odjet do Beldama v Alabamě, kde mají své letní sídlo. Jsou to tři krásné viktoriánské domy v zálivu na břehu moře, obklopené zářivě bílým pískem. Jeden dům obývají McCrayovi, druhý Savageovi, ale na tom nezáleží – stejně se vždycky všichni sejdou v jedné kuchyni. Třetí dům je prázdný, tedy přesněji, nebydlí v něm ani McCrayovi, ani Savageovi. Dokonce se mu vyhýbají – ale proč?

Duna bílého písku, jehož záře byla nyní, když ji odrážely sluneční paprsky přímo do očí, oslepující, na dům nejen dorážela, ale ve skutečnosti ho začínala pohlcovat. Zadní část domu byla nedotčená, ale celý předek až nad linii vytknutou střechou verandy pokrýval písek. O kus dál duna elegantně klouzala podél verandy, kde uvěznila houpačku z dubového dřeva, visící na řetězech ze stropu.

 

Je příšerné vedro, když naše společnost – profesionální fotograf Luker McCray se svou svéráznou třináctiletou dcerou Indie, jeho matka Velká Barbara a dědic Dauphine Savage s milovanou manželkou Leigh, které doprovází jejich černá hospodyně Odessa - dorazí do Beldama. Všichni se hned běží vykoupat, jen Indie ne. Vezme svůj fotoaparát a vyrazí k Třetímu domu. Celou jeho přední stěnu tvoří totiž obrovská písečná duna – jako kdyby jej chtěla spolknout – a to musí Indie prozkoumat. Vyšplhá tedy až nahoru, aby se podívala oknem dovnitř…

Chtěla jít dovnitř, ale když se otáčela, koutkem oka zaznamenala stopy vedoucí z písčitého dvora na verandu. Měsíční světlo je ozářilo takovým způsobem, že je spatřila naprosto zřetelně: drobné otisky zdeformované bosé nohy viditelné na dřevěných schodech pokrytých pískem Ani tyhle stopy tam nezůstaly po někom, kdo chodil bosý po dvorku – na prvních dvou schodech byly výrazné, avšak postupně slábly. Každý otisk byl ale dokonale tvarovaný, jako by někdo písek na verandu nasypal přes jemnou šablonu. Šlo o pozůstatky něčeho, co bylo samo stvořené z písku.

 

Připravte se, že od toho okamžiku, už vás čeká jen děs a hrůza. Prozradím, že se Indie podaří něco vyfotit a nebude to nic hezkého, to mi věřte. Přestože napětí bude stoupat velice pozvolna jakoby mimochodem, začne se ve vás pomalinku probouzet jakési tušení něčeho strašného a plíživý pocit strachu, aniž byste prozatím věděli z čeho. A nebudete daleko od pravdy. Autor vás neušetří prapodivných tvorů, krve ani mrtvých. A kdo že jsou to tedy ti Elementálové? To ví jenom někdo, ale útěk před nimi bude nakonec šíleným během o život…

Ta věc v domě ví o hodně víc než ty, děvenko. Není z tvojí hlavy. Nemusí dbát na inštrukce ani si dělat starosti s tím, jestli se chová, jak se na přízrak sluší a patří. Všecko dělá proto, aby tě ošálila, chce tě oblafnout, abys věřila lži. Není pravdivá, ani co by se za nehet vešlo. Dneska neudělá to, co spáchala před týdnem. Něco v tom domě uvidíš, i když včera to tam nebylo a zítra nebude. Stojíš u jedněch dveří a myslíš si, že za nima něco je – ale není tam nic. Čeká to na tebe nahoře, čeká to dole. Stojí to přímo za tebou.

 

Verdikt

Po přečtení Elementálů musím říci, že i když mi to dochází teprve tak nějak postupně, jsem spokojená. Všechno, co obdivuji na Stephenu Kingovi, jsem nalezla i zde, a ještě něco navíc. Zvláštní, téměř až zvrhlý černý humor, jaký nacházíme například právě v dílech Tima Burtona.

Moc se mi líbil autorův styl, použití prostředků, mnohdy překvapivě velmi poetických, a obdivuhodně popisované scény, včetně dialogů a postav. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych sledovala dokonalé divadelní představení - je vidět, že autor je dobrý scénárista. Příběh sám je velice poutavý a zneklidňující, a písek, jako námět hororu je opravdu hodně zajímavý. Škoda, že Michael McDowell už mezi námi není (i když, kdo ví?) - myslím, že by nás ještě ledasčím dokázal pěkně potěšit. Nezbývá než doufat, že se aspoň dočkáme ještě nějakého českého překladu.

 

Hodnocení: 90 %

Mohlo by vás zajímat

Vesmírníček - Petr Brož BESTSELLER

4.8 z 5 hvězdiček

pevná vazba

Kniha nominovaná na ocenění Magnesia Litera Už jste někdy zažili, že ve vás něco vyvolalo neodbytnou otázku proč? Začal vám v hlavě...

399 Kč

Běžně 499 Kč

Do košíku

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Nejnovější články