Pusinka. Psychologické drama o únosu dítěte

Jeho matka Laura byla v době po rozvodu zavražděna přímo před Vivienniným domem nějakým pochybným, zdrogovaným mužem.

Kam se podělo miminko?

Alice si svou tchýni oblíbila, protože jí svým způsobem nahrazuje rodiče, kteří zemřeli při autonehodě. Má opět domov a pocit, že na ní někomu záleží. Kromě Davida pochopitelně. Poté se manželům narodí dceruška Florence. Asi za dva týdny po porodu si Alice odskočí od miminka, které svěří na opatrování Davidovi, aby se kvůli Vivienne zapsala do fitness centra.

Alice z toho není sice příliš nadšená, ale nechce svou tchýni zklamat. Vlastně jí nikdy nic neodmítá. Po návratu domů čeká Alici šok. Dveře do domu jsou otevřené, David spí v ložnici a Florence ve svém pokoji v postýlce. Miminko však není Florence. Je to cizí dítě. Kde je Florence? Unesl ji někdo? Vyměnil? Proč?

„Kde je Florence? Kde je?!“ zaječím na něj. Běžný den se náhle proměnil v něco strašlivého. „Přeskočilo ti? Přece tady! Vždyť jsi ji probudila! Pšš, pšš, zlatíčko, už je dobře... Maminka tě nechtěla polekat... Pojď ke mně, pojď, tatínek tě pochová. Už je dobře.“ „To není Florence! Tohle dítě jsem v životě neviděla! Kde je Florence?“ (úryvek z knihy)

Alici samozřejmě nikdo nevěří, ani Vivienne, a už vůbec ne David. Ten se navíc začíná měnit z pozorného muže v agresivního netvora. Všichni, včetně policie, si myslí, že Alice po těžkém porodu trpí poporodní depresí.

Kdo uvěří hrdince

Ale ona je matka, přece pozná své dítě. Náznak pochopení by snad mohla najít u policisty Simona Waterhouse, ale ani ten jí přímo neřekl, že jí věří. Ale v jeho pohledu je cosi povzbudivého.

V knize se střídají kapitoly vyprávěné Alicí v první osobě a kapitoly popisující činnost policistů, které jsou psány er-formou. Alicino vyprávění mě zaujalo mnohem více než nahlédnutí do života Simona a jeho kolegyně Charlie. Ale celkově je kniha výborně napsaná, má zajímavou zápletku.

Překvapivé zvraty

Autorka mě udržela v napětí až do samotného konce. Některé pasáže, které popisují situace odehrávající se mezi Alicí a Davidem, vám dost zaútočí na psychiku, alespoň u mě se tak stalo. Pusinka se mi moc líbila, i přestože ani jedna z postav mi nebyla nijak zvlášť sympatická, nikoho jsem si neoblíbila, což je možná paradoxní.

Čtení jsem si ovšem užila a knížka ode mne dostává plný počet hvězdiček. Rozhodně ji doporučuji všem čtenářům, kteří milují napětí, rodinné vztahy, překvapivá vyhrocení a zvraty. Nesmím opomenout také moc pěknou obálku a výborný překlad.

O autorce

Sophie Hannah je autorka několika psychologických thrillerů, které se staly bestsellery. Její romány vyšly ve dvaceti zemích světa, přeloženy do několika světových jazyků. Také píše poezii. Publikovala pět sbírek. Je vdaná a žije se svým manželem a dětmi v Cambridgi. Sophie je také básnířka nominovaná například na cenu T. S. Eliota. Napsala několika knih pro děti, mezinárodní renomé jí však vydobyly především psychothrillery.

Doslova literární bombou a knižní událostí roku 2014 se však stalo uveřejnění románu Vraždy s monogramem, který vyšel současně v osmadvaceti jazycích v padesáti zemích. V něm se se svolením dědiců v novém příběhu vrátila nejznámější postava královny zločinu Agathy Christie, legendární belgický puntičkář Hercule Poirot.