Muž, který se směje je mimořádným literárním dílem

Obchod s dětmi

Román francouzského spisovatele Victora Huga se odehrává právě v této době. Jako hlavní námět mu slouží tajemná společnost comprachicos. Comprachicos je skupina lidí záměřená na obchod s dětmi, jejich záměrné znetvořování a následný prodej pro pobavení společnosti. Jejich služby využívala jak spodina (jako možnost lehko vydělaných peněz), tak i šlechta, která se potřebovala zbavit překážejícího potomka.

Jedním z takto poznamenaných dětí je i Gwynplaine, chlapec, kterého comprachicos opustili na chladném břehu moře. Po cestě zasněženou pustinou nalezne promrzlou holčičku, která leží na těle její zmrzlé matky pod závějemi. Když konečně dorazí do obydlených částí země, jediný, kdo mu je ochotný poskytnout pomoc je nerudný samotář Ursus a jeho vlk Homo.

Děti si nechá a vychová, jak nejlépe umí. Cestují s ním s jeho dřevěnou boudou, ve které hrají představení, řeční, zpívají. Gwynplaine a Dea rostou a nachází v sobě zalíbení. Obchody kvetou, Gwynplaine je hvězdou a vše působí dokonale. Jenže nenadálé pospojování neočekávaných náhod změní celý život všem zúčastněným.

Jeden z nejlepších literárních příběhů 

Když se zavede téma na Victora Huga, většině lidí se vybaví jeho nejznámější díla jako Bídníci nebo Chrám matky boží v Paříži. Jenže mnohem víc by si uznání a proslulost zasloužil Muž, který se směje. Obrovské množství postav, dopodrobna vykreslená psychika a (i když je to dost troufalé tvrzení) jeden z nejlepších příběhů, které se v literatuře kdy vyskytly.

Ačkoliv jsou hlavní postavy Dea a Gwynplaine, dostaneme se k nim až poměrně pozdě. Hugo považoval za nutné nejdříve podrobně popsat sociální vrstvy ve Staré Anglii. Dá se tedy říct, že příběh má celkem dlouhý úvod. Nicméně to vůbec není na škodu, autor píše čtivě a zajímavě, takže i pouhá jména se strohými informacemi o jejich majitelích nepůsobí problémy v plynutí textu.

Jakmile se ovšem na scénu dostává zamilovaná dvojice, nejde se od románu odtrhnout. Pokud po vás někdo bude chtít pravý zamilovaný příběh o pevné lásce, zároveň ale nebude toužit po přeslazené romantické slátanině, nic neříkejte a prostě mu do ruky strčte Muže, který se směje.

Lidské a uvěřitelné postavy

S hlavními hrdiny se ztotožníte, protože nikdo není dokonalý a jejich chyby je jen dělají lidštější a uvěřitelnější. Kromě těch na první pohled viditelných nedostatků (Gwynplaineův obličej, Deiny oči) jsou zde i ty vnitřní, které se dostávají na povrch až později a ještě více postavy přibližují čtenářům.

Obrovský klad představuje vybrané prostředí staré Anglie, které se Hugovi povedlo popsat tak, že Británie prosakuje každou stránkou a souvisí s knihou stejně úzce jako hlavní postavy. Stejný příběh by se prostě nemohl odehrávat v Rusku nebo Francii, zkrátka by to k sobě nepasovalo.

Příběh, který vás zasáhne

I kdybych byla co se literatury týče úplný lajk, i tak bych musela uznat, že má Victor Hugo vše dokonale promyšlené. Děj na sebe plynule navazuje, i když je mezi knihami rozdíl třeba i několika let. Naopak mezi kapitolami není skoro žádný časový posun, ale nijak to knize na půvabu neubírá.

Od začátku do konce se v románu vyskytují procítěné dialogy. Sice jsou ve výrazné menšině oproti popisně historickým částem, ve správnou chvíli se ale objeví na pravém místě a bezchybně zasáhnou city čtenáře.

Tak úžasný příběh má snad jen jednu chybu – konec. Moc blízko, moc brzy, moc emotivní. Neudělal z knihy propadák, jen jsem se přes něj nemohla chvíli přenést. Ale to jen takové malé bodnutí na závěr, abych nehodnotila knihu jako dokonalou (což stejně ve skutečnosti je).