Lucius Annaeus Seneca (cca 4 př. n. l.–65 n. l.) byl římský filozof, dramatik, státník a jeden z nejvýraznějších představitelů stoicismu. Patřil k autorům, kteří dokázali filozofii přetavit do praktických rad pro každodenní život – jeho úvahy o čase, emocích, ctnosti a lidské přirozenosti dodnes působí překvapivě aktuálně a inspirativně.
Seneca strávil část života v politických funkcích a stál blízko moci, což mu přineslo respekt i nebezpečí. Jako vychovatel císaře Nerona byl často v samotném centru dění, přesto však ve svých textech zdůrazňoval skromnost, mírnost, sebekontrolu a duchovní svobodu. Osud ho několikrát tvrdě zkoušel: zažil vyhnanství, návrat i nucenou smrt. A právě osobní zkušenosti vtiskly jeho dílu jedinečnou hloubku.
Jeho nejznámější spisy, mezi něž patří Listy Luciliovi, O duševním klidu či tragédie jako Medea, dokazují, že Seneca byl mistr jazyka i psychologie. Dokázal vystihnout slabosti lidského nitra a zároveň nabídnout cestu, jak se jim postavit s moudrostí a rozvahou.
Seneca zůstává jedním z nejčtenějších antických filozofů. Jeho myšlenky o smíření se sebou samým, hledání rovnováhy a odvaze čelit životním zkouškám stále přitahují čtenáře, kteří v jeho díle nacházejí nadčasovou moudrost a klidnou sílu.