Christiane F. se nestala spisovatelkou tradiční cestou - neskládala věty, ale přežívala. Její příběh se dostal na stránky knihy My děti ze stanice ZOO, která otřásla Evropou. Šlo o syrovou zpověď čtrnáctileté dívky z rozvrácené berlínské čtvrti, která sklouzla do světa drog, prostituce a bezdomovectví - a na rozdíl od většiny z něj vyšla živá.
Knihu zpracovali novináři na základě jejích výpovědí, ale každé slovo v ní nese její hlas - nelítostný, přímý a bez obalu. Christiane nemoralizuje. Nesnaží se šokovat. Jen vypráví, jaké to je být dítětem, které místo školy zná jen podchody, injekční stříkačky a dávky. Její příběh není literární konstrukce - je to svědectví. A právě proto zůstává tak silný i po desetiletích.
Christiane F. se stala nechtěným symbolem ztracené generace, mementem pro svět dospělých a hlasem těch, kteří běžně nemají prostor mluvit. Dodnes je považována za jednu z nejzásadnějších postav literatury faktu - ne proto, že by psala krásně, ale protože řekla pravdu. Takovou, která bolí.