Recenze na knihu
1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete Peter Boxall

Ano, kniha mi dala mnoho námětů ke čtení, ale důvodů, proč jí dát tak nízké hodnocení, je bohužel spousta. Zaprvé, buď měl editor Peter Boxall přinutit své spolupracovníky k trochu méně druhově zúženému výběru nebo změnit název knihy na 1001 prozaických knih, které musíte přečíst, než zemřete. Opravdu, moc mi tam ta poezie a to drama chyběly. Pak je tu otázka množství tiskových chyb. Pravopisné chyby nemá smysl počítat, najdou se téměř na každé stránce. Co mě však nakonec rozčílilo mnohem víc, to byla nejednotnost psaní jmen autorů (například George Eliot i George Eliotová či Ivan Sergejevič Turgeněv i Ivan Turgeněv) a taky prakticky zločin, kterého se dopustili na Gabrielu Garcíovi Márquézovi. Zatímco u popisu knihy Sto roků samoty je, tehdy ještě správně, uvedeno, že se tento autor narodil v roce 1928 a dosud žije, u Podzimu patriarchy se dočtete, že spisovatel zemřel již v roce 1975. A nakonec je tu ta hrozivá nepravidelnost údajů v boxech pod názvem knihy a jménem autora. Možná jsem jen perfekcionistka, ale po celou dobu čtení mě to opravdu dráždilo. Tohle všechno mě nakonec vedlo k tomu, abych si přepočítala, zda je těch knih opravdu 1001. Je. (I když to zdaleka neznamená i 1001 autorů, ale to bych už opravdu chtěla moc, a tak se v tom nešťourám.) Ale ani to mě nedonutí doporučovat tuhle knihu dál. Bohužel.