Recenze na knihu
Nezlomná naděje (poškozená) Abram Goldberg,Fiona Harris

Abram, dnes stoletý muž, který se po několika desítkách let na začátku celého vyprávění opět ocitá za branami Osvětimi, kde jemu i jeho mamince bylo kdysi jasné, že se spolu vidí naposledy... Abram nás provede svým životem před válkou, seznámí nás se svou milovanou rodinou, která pro něj byla vším, a také nám dá vhled do života v židovském ghettu. Když se s maminkou dostanou do Osvětimi, dává jí slib, který se mu díky této knize a vlastně i díky celému jeho životnímu dílu podařilo splnit - předával a předává lidem svůj životní příběh a tím i příběh milionů Židů, kteří takovou možnost nikdy nedostali. Kniha je psaná velmi lidsky a moc hezky se čte, čtenář dostane spoustu rodinných fotografií, které mu pomohou dokreslit si život Abrama Goldberga. Dočteme se o jeho setkání se ženou, jejich společné cestě do Austrálie a plnění již zmíněného přání, které se rozhodl mamince splnit, jak nejlépe s vřelým srdcem dokázal. Celá kniha je psaná s láskou k nejbližším, kteří již autorovi ze života odešli, ale také ke všem těm lidem kolem něj, kteří mu dali neskutečnou sílu k tomu, aby příběh jeho rodiny vyšel napovrch. Hlavně jeho milovaná žena Cesia...

Silný přibeh"malého" muže a vlastně i jeho ženy.Pribeh o naději, víře,pozitivnímu přístupu a odhodlání

Abram, dnes stoletý muž, celý život šíří osvětu ohledně holocaustu. Plní tím přání svojí maminky, která ho prosila, aby o tom, co se jim stalo vyprávěl, pak už ji nikdy neviděl. Byla odvlečena do plynové komory v Osvětimi. V průběhu čtení mě několikrát zamrazilo, občas se slzy valily doslova proudem, ale odtrhnout jsem se nedokázala, zajímala mě každá kapitola Abramova a pak i Cesiina života. Nikdo to za války neměl lehké, natož pak Židé. Abram neztratil naději, že vše musí brzy skončit a nevzdal se. Měl kolem sebe vždy spoustu lidí, kteří si vzájemně pomáhali, a to i v té nejhorší době. První polovina knihy je velmi dojemná, přeci jen ne hodně zaměřená na předválečné a válečné období, život v ghettu, Osvětim. Druhá je pak o Abramově životě po válce, není o nic méně zajímavá, protože ve škole už nás neučí, že ani po válce to pro židovské obyvatelstvo nebylo snadné a že spousta z nich emigrovala až v tomto období. Abram s Cesií, svojí životní láskou, mají i přes pekelné zážitky z rané dospělosti krásný život, nikdy to nevzdali a rozhodli se prožít každou minutu svého života naplno. Kniha mi hodně připomínala jinou, kterou už jsem četla, konkrétně Nejšťastnější muž na Zemi od Eddieho Jaku. Moc a moc doporučuji přečíst si obě, je totiž potřeba si některé části dějin neustále připomínat. Děkuji za poskytnutí knihy v rámci spolupráce @knihydobrovsky @kniznizavislaci