Recenze na knihu
Zelený stan (Defekt) Ljudmila Ulická

Zelený stan je mnohovrstevnatý román, který postrádá jakoukoliv chronologii, přesto všechny příběhy na sebe navzájem navazují a logicky se prolínají. Stává se však, že v jedné kapitole někdo zemře a v další se s onou postavou setkáváme třeba o několik let zpětně. Román obsahuje poměrně velké množství postav a osudů. Určitě je velkým přínosem, pokud čtenář zná alespoň obecně dějiny Ruska a ruské autory. Ljudmila Ulická hodně ve svém románu používá úryvky z knih, narážky na některé autory a určitě se vám snáze text pochopí, pokud budete vědět, o čem je řeč. Já jsem si ze začátku poměrně často vyhledávala na internetu informace, abych byla v obraze, protože jsem pochopitelně chtěla všechno pochopit a neztrácet se v ději. Kniha obsahuje také několik stránek vysvětlivek a odkazů na úryvky v textu. Autorka do knihy nezahrnula pouze literaturu, ale také hudbu i další umění. Největší prostor ve své knize věnovala autorka Iljovi a jeho druhé ženě Olje. Ale pochopitelně nahlížíme i do osudů Sani a Michy a dalších postav, které s jejich životy nějakým způsobem souvisí a dotýkají se jich. Autorka nám zkrátka na běžných životech obyčejných lidí přibližuje dění v oné těžké době v Rusku. Stylem jako by se nic nedělo, ale děje se toho hodně. Přestože Ulické román postrádá jakoukoliv chronologii a je tedy psán trošku jiným stylem, než jsem zvyklá, četl se mi dobře. A bavil mě. Bavil mě, přestože jde o úplně jiný kousek literatury, než jakou běžně čtu. A možná právě proto. Nejde o žádné oddechové čtení, musela jsem se soustředit a přemýšlet u toho, ale s tím jsem do četby Zeleného stanu šla. Určitě to kniha není pro každého, ale myslím, že není třeba ji odkládat z obav, že by pro někoho byla nečitelná, nepochopitelná. Je pravda, že sama jsem ji četla dlouho, ale záměrně jsem nepospíchala s četbou. Čtení jsem si vychutnávala, ráda jsem prostřednictvím autorky nahlédla do osudů lidí v oné nelehké době. Za sebe knihu určitě doporučuji a ráda si ji po nějaké době přečtu znovu. Myslím, že mi dá na podruhé ještě mnohem více. Pokud tedy hodláte sáhnout do soudku s něčím vážnějším, přečtěte si Zelený stan.