Recenze na knihu
Matky Jan Koubek

Velké překvapení. Velmi čtivá kniha, která disponuje přesvědčivými příběhy, jež jsou sice krátké, ale nejsou ani v nejmenším jakkoli ochuzené. Oceňuji autorův jemný a příjemný vypravěčský styl.

Na tuto knihu jsem narazila náhodou, a to díky Čtenářskému klubu ČBDB, kde byla kniha bonusovou pro tento měsíc. Abych pravdu řekla, sama bych po knize asi nesáhla, ale o mnohé bych přišla. Titul vypráví osmdesátiletý muž, který přes šedesát let pracuje jako vrátný v nemocnici. Je pozorovatelem životních osudů. Kniha se skládá z několika příběhů o ženách, s nimiž se vypravěč setkal a měl možnost sledovat jejich osudy. Některé příběhy jsou veselé, jiné jsou ale poměrně smutné a těžké. Úvod k jednotlivým příběhům je poměrně zvláštní, představuje se tam sám vypravěč, nechá čtenáře nahlédnout do prostoru své vrátnice, kde má starou kartotéku, na niž odkládá zapomenuté či ztracené věci. Tyto věci má pak spojené s jejich majitelkami, jejichž příběh poutavou formou zprostředkovává. V jednotlivých příbězích se střídají dva typy vypravěče, nejen ich-forma, jež zastupuje staříka z vrátnice, ale i er-forma, jež nezúčastněně zprostředkovává pohled přímo očima dané ženy. Hlavním tématem je žena jako matka. Na toto téma je nahlíženo očima muže vypravěče a muže autora, což skýtá velice zajímavý příběh. Jedná se o dvacátý druhý svazek České řady od nakladatelství Odeon. Mohu vřele doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi originální příběhy z pera českých autorů.