Recenze na knihu
Vůle Jeroen Olyslaegers

Namet knihy je silny, samotny pribeh i vedlejsi linka je velmi silna a poutava. Na knihu jsem se velmi tesil. Pro me velmi zajimave tema. Avsak byl jsem dosti zklaman. Jazyk knihy mi velmi vadil, otresny slang, vulgarismu dokazu vstrebat ale v prime reci ale tahle kniha je cela napsana v ich forme, cili od zacatku do konce je to psano stredoceskym slangem. Nevim zda je to chyba prekladu, nebo umelecky zamer. Me tohle hrozne vadilo, stejne tak nekdy "rozplizle" odhalovani nitra cloveka ktery mel prozit okupaci ve 40catych letech min. stoleti ale jazykem jakym to je napsane to neni dle meho soudu prilis duveryhodne. Ten pribeh je silny i presto asi stoji za to knihu si precist ale pro me to bylo utrpeni.

Příběh Wilfrieda Wilse v okupovaných Antverpách. Vypráví svůj pohled zpětně svému pravnukovi a ukazuje, že nikdo nejsme bez viny. Tuto knihu jsem četla bez jakýchkoliv očekávání a opravdu mě překvapila. Je to zase jiný pohled na druhou světovou válku, tentokrát z Belgie. Kdo je pro a kdo je proti Židům? Kdo se přikloní na jednu nebo druhou stranu? Komu můžeš věřit a komu ne? A to jak ve válce, tak i v současnosti. Ze začátku mi vadila absence kapitol, časté střídání časových rovin, kdy v jednom dlouhém textu stihnete třeba i čtyři časové úseky. Ale jak jsem se začetla, tak mě to pohltilo a už nepustilo. Je potřeba víc sledovat text, aby člověk pobral opravdu všechno. Hodně často jsou zde popisovány ulice v Antverpách. Tak jsem se mrkla do mapy a chodila jsem po městě společně s Wilfredem :-) Kniha je psána hovorovým jazykem a některé popisy jsou opravdu naturalistické. Postupně, jak proudí myšlenky vypravěče, nám je odhalen celý Wilfredův život, který je, jak jinak, ovlivněn právě druhou světovou válkou. Tuto knihu budete buď milovat, nebo ji odložíte po prvních stránkách. Jsem ráda, že patřím k první skupině čtenářů.