Rychlopalba, česká detektivka světové kvality

Tomuto autorovi vůbec nezáleží na žánru, který píše, neboť je vidět, že píše s chutí a dokáže strhnout davy jak na straně detektivních, tak sci-fi fanoušků. Protože kdo se jednou začte do jeho knihy, nemůže ji odložit. Za to dávám klobouk dolů a palec nahoru!

Tak trochu jiný hrdina

Hlavní postava románu je obyčejný český policajt. Prochází manželskou krizí, řeší běžné přestupky proti zákonu, chodí do hospody a na střelnici. Jeho život se zdá být nudný, ale tak to přece v životě chodí. Tento policajt není jako hrdina každé druhé kriminálky.

Nemá nadpřirozené schopnosti ani kdovíjak fantastickou intuici, která ho zachrání v každé situaci. Je to člověk z masa a kostí. Jako my všichni. Autor nevytváří kolem svého hrdiny auru výjimečnosti, naopak - chce ho přiblížit a ukázat jako normálního smrtelníka. Se všemi jeho chybami a nedostatky. A to je na něm tolik sympatické!

V jedné slabší chvilce náš policajt (u kterého ani nepostřehneme jméno, neboť román je psán v ich-formě z jeho pohledu) slíbí svému kamarádovi Honzovi, že vypátrá vraha jeho neteře. Celý případ byl od začátku podivný, neboť při předchozím vyšetřování byla odsouzena matka mladé dívky, Honzova sestra.

Honza však nevěří tomu, že by byla schopna takového činu a chce mít jistotu. Vzpomene si na kamaráda, který pracuje u policie, ten by se na případ mohl znovu podívat. Začíná pátrání, které přinese spoustu probdělých nocí, zajímavých zvratů a absurdních situací.

Česká krimi světové úrovně

Autor při svém psaní nenechal nic náhodě. Co se týče Policie ČR a jejích pracovních metod, vykreslil vše do nejmenších detailů. Takže máte pocit, že jste na policejní služebně při psaní protokolu o nalezené peněžence nebo při zásahu u domácí hádky. Není tam nic navíc, ale rozhodně tam nic nechybí. Dialogy jsou natolik přirozené, že pokud by se v nich změnilo jediné slovo, už víte, že je něco špatně. Naštěstí je vše tak, jak má.

Přiznejme si - mnoho čtenářů raději sáhne po detektivce cizího autora, neboť má pocit, že český autor nenaplní jejich očekávání. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje pravidlo. Štěpán Kopřiva rozhodně patří mezi autory světové úrovně. Přestože píše „jen" o obyčejném českém policistovi, jeho nadhled je natolik odzbrojující, že vám najednou nevadí, že jste se uvolili a tuto knihu přečetli. Protože pokud jste nadšení čtenáři kriminálek, víte, že tuto knihu jste vynechat prostě nemohli.

Nechybí ani humor

U této knihy jsem brečela. Smíchy. Prvních pár kapitol mi dávalo docela zabrat, protože než abych se soustředila na děj příběhu, tak jsem se smála všelijakým obratům a přirovnáním, kterými se tento román jen hemží. Autor mi dokonale padnul do noty smyslem pro humor. A hlavně tím, že si umí udělat legraci taky sám ze sebe a svého hrdiny.

Ale jak jsem již psala, nejen kvůli originálnímu humoru je román dokonalý. Líbila se mi ta přirozenost a fakt, že se vše klidně mohlo stát přesně tak, jak autor píše. Nejsou zde žádné divoké přestřelky nebo honičky v autech, žádný přehnaný „šestý smysl“ vyšetřujícího detektiva. I hlavní hrdina občas šlápne vedle a něco nedopadne, jak by si člověk přál, ale takový je život. Vše je naprosto obyčejné, a přesto – nebo právě proto – tak výjimečné!