RECENZE: Černý telefon a další příběhy

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Jiří Klimeš Jiří Klimeš

RECENZE: Černý telefon a další příběhy - titulní obrázek

Abych byl upřímný, pokaždé když zjistím, že má u nás vyjít něco, pod čím je podepsaný Joe Hill, jsem připraven sáhnout po šrajtofli a zamířit plnou parou vpřed směrem k nejbližšímu knihkupectví, a je mi celkem jedno, jestli se jedná o román, povídky, či návod na obsluhu montážní linky. Bohužel tentokrát mě čekalo nemilé překvapení, o kterém vám rád povím v dnešní recenzi. Neslyšeli jste právě zazvonit telefon?

Drzostí a příšerností se brodil většinu svého profesního života a v téhle zatuchlé a nemocemi prolezlé literární bažině občas nacházel květiny nepopsatelné krásy...

 

 

Úvodní slovo a lehce mrzutý Jirka

Je tomu už pár let, co mi ve spárech uvízla Joeova povídková sbírka Bobby Conroy vstává z mrtvých, a nějakým záhadným způsobem jsem si na ni vzpomněl při čtení úvodních slov k Černému telefonu. Poté už stačilo lehce pogooglit a má čelist se vydala někam směrem k podlaze, protože jsem zjistil, že se jedná o dvě vydání jedné a té samé sbírky. Bang! Tajemství odhaleno, můžeme pokročit dále.

Navzdory tomu, že jsem četl ty samé příběhy napodruhé, nepociťoval jsem příznaky nudy a teď musím přiznat, že jsem si to opáčko vlastně celou dobu užíval. Dobrá tedy, vykecal jsem se už dost, pojďme se vrhnout na recenzi.

Existoval jen jeden okamžik a pak další okamžik, ve šňůře okamžiků, které procházely v tichém a smrtícím zástupu...

 

Dlouhé recenzování

Nejlepší nový horor je hodně zneklidňujícím otvírákem sbírky, a podle mého mínění je nejděsivějším příběhem ze všech. Pojednává o člověku, který miluje horory tak moc, až se sám v jednom ocitne. Knoflíček mi asi nedá spát hodně dlouho. Tohle byla opravdu lahůdka.

Pokud vaše srdce bije pro duchařiny, pak povídkou 20th Century ghost budete potěšeni. Příběh o pánovi co s láskou provozuje svoje malé kino, do kterého občas zavítá duch zavraždené dívky, mi k srdci sice úplně nepřirostl, ale nedá se říct, že by byl špatný, jen vyloženě nevyčnívá.

Takový Pop Art už vyčnívat docela umí. Tahle povídka je z celé sbírky ta nejdojemnější a určitě se řadí do vyššího průměru čtyřhvězdičkových záležitostí. Příběh o klukovi a jeho kamarádovi, lidském nafukovacím balónku, sice zní na první dobrou jako hovadina, ale věřtě, že umí chytnout za srdíčko stejně dobře jako koťátka na Youtube.

Doufám, že jestli existuje onen svět, nebudou nás za to, co jsme provedli, soudit moc přísně – že nám budou odpuštěny aspoň ty věci, které jsme udělali z lásky...

 

Uslyšíš zpívat cvrčka, divnopovídka jako vyšitá, o klukovi, který se proměnil v obřího cvrčka, a ještě k tomu mu pořádně hráblo, takže poteče krev. Slušný průměr, nic víc, nic míň.

Říká vám něco jméno Van Helsing? Abrahamovi synové by mohli být solidní upířinou, anebo taky příběh chlápka, kterému možná přeskočilo a tak zabil svoji ženu. Rozhodnout se musíte sami.

Mám pocit, že dvojci povídek Lepší než doma a Otcova maska si napsal Joe spíš sám pro sebe. V obou hraje hlavní roli vztah otce se synem, a obě jsou více životní momentkou než příběhem. Přiznám se, že ve mně z nich zůstala pouze zmatenost.

Skupinou sami pro sebe je čtveřice příběhů: V autu, Plášť, Snídaně u vdovy a Bobby Conroy vstává z mrtvých. Ve všech hrají hlavní roli smolaři, kterým nevyšel život podle představ a oni se s tím snaží poprat, i když ne každý úspěšně. Zabitím bejvalky asi svoje problémy nevyřešíte, i když...

Jestli fandíte ultra krátkým povídkovým štěkům, pak tento odstavec patří vám. Poslední dech, Mrtvé dřevo a Šeherezádin psací stroj, trojice příběhů, které jsou v knize spíše navíc a kdyby tam chyběli, vůbec nic by se nestalo.

Oči měl jako uhlíky, které se škvařily v důlcích. Hořelo mu v krku; za celý život nepocítil podobnou bolest, takovou sžíravou mrazivou horkost...

 

Černý telefon patří k tomu nejlepšímu a stojí v knize jako příběhový protipól k povídce Nejlepší nový horor, což mi došlo až teď když to píšu. Ne vždy se oběť musí stát obětí, stačí když máte na pomoc odpojený telefon, přes který vám volá váš mrtvý spolužák. Dokonce tato povídka byla i zfilmována, ale dočkala se relativně vlažného přijetí.

A nakonec, dámy a pánové, nejdelší a zároveň nejlepší povídka celé sbírky, alespoň pro mě, Dobrovolná internace. Příběh o teenagerovi a jeho mladším bráškovi, který staví tunely do jiných světů. Propracované, atmosferické dílo, která zkrátka vyčnívá ve všech směrech a musí stát na piedestalu.

Bylo to docela dlouhé, ale stálo to za to. Osobně mám radši sbírky s několika málo povídkami, namísto více kratších příběhů, které logicky nemají prostor pro rozvoj. Naštěstí už tady na mě čeká další série povídek od stejného autora, která působí o dost útleji. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

 

Hodnocení: 77 %

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy