Dopisy Jeptišky o utrpení za zdmi kláštera

Mládí v klášteře

Mladá Zuzana už od dětství cítila, že se liší od svých starších sester. Rodiče ji nezahrnovali takovou láskou a penězi a nakonec ji proti její vůli poslali do kláštera. Zde se velmi nadaná, půvabná a po svobodě toužící Zuzana dozví, že za jejím nešťastným osudem v chladných zdech kláštera stojí dávný hřích její matky.

Zuzana svou nevoli k řeholi neumí skrývat a dostává se proto do mnoha nemalých potíží. Vypráví o realitě klášterního života, kde se kromě modliteb odehrává spousta hříchů, kde zloba, šílenství a nenávist proudí bez zábran a dovedou přivést člověka k šílenství.

Pro Jeptišku jsem se rozhodla z několika důvodů. Nebudu zastírat, že mě nalákala anotace a úryvek na obálce, který by se hodil spíš k jinému literárnímu žánru. Zvědavost bývá silným prvkem, jak si získat čtenářovu pozornost. Nakladatelům se opravdu povedlo je navnadit, avšak obsah knihy naprosto předčil má očekávání. Nejspíš proto, že se od nich úplně lišil.

Vzdát se řeholního slibu

Nečekala jsem, že na mne za nádhernou obálkou čeká stejně krásně napsaný, dojemný a velmi krutý příběh, který autor Denis Diderot napsal inspirován skutečným osudem jedné jeptišky. Svůj skoro až neuvěřitelný příběh, o němž by však nikdo nepochyboval, vypráví samotná Zuzana v dopise, který píše markýzi de Croismare.

Ten projevil během soudního procesu, kdy se Zuzana chtěla zříct řeholního slibu, snahu a ochotu pomoci jí. Zuzana píše o všech klášterech, kterými prošla, o pěkných chvílích a milých lidech, jejichž podpora ji držela nad vodou. Ale ještě častěji zoufale líčí všechna příkoří, ukrutnost a zvrácenost jeptišek, vybavují se jí myšlenky, které vířily její hlavou v nejtěžších chvílích a zaobírá se povahami lidí, jeptišek a zpovědníků, kteří modelují její život a podmínky pro něj.

Čtenář během příběhu nejednou proklíná všechny zlomyslné jeptišky a dojímá se nad ubohou Zuzanou, leckdy však nad celou situací musí chvilku přemýšlet. Špatné sny ho sice neprovázejí, nicméně čtení nijak veselé není a rozhodně by se mělo vynechat v depresivních chvilkách.

Palčivé otázky víry

Možná, že citlivější jedince, než jsem zrovna já, kniha rozbrečí, množství čtenářů bude o knize smýšlet různými způsoby a pro každého po dočtení bude kniha znamenat něco jiného. Já jsem si především uvědomila, jak rozumím Zuzanině touze prožít život na svobodě mezi lidmi.

Zuzana byla velmi zbožná, v Boha věřila celým svým srdcem. Velmi často se mu odevzdávala v domnění, že se její život chýlí ke konci. Nebo ve chvílích, kdy byla naprosto bezradná. Kromě toho si uvědomovala cenu svobody a věřila, že Bůh nestvořil lidi proto, aby byli zavřeni v klášterech, bičovali se a trpěli za spásu, ve kterou koneckonců doufali i obyčejní lidé tam venku.