Rozhovor: Lasse Holm

Seriál Vikingové si rychle získal popularitu po celé Evropě. Co vás vedlo k tomu navázat na jeho děj svojí knihou Vikingové – Pomsta synů?
Své knihy jsem začal plánovat dřív, než měl seriál premiéru, a při sledování první série jsem ve skutečnosti přemýšlel o ukončení projektu. Kolik příběhů o vikinzích svět potřebuje? Naštěstí pro mě je o ně zdánlivě nekonečný zájem, a moje knihy sklidily slušný úspěch. Navíc je tu jeden velký rozdíl: historická přesnost.

Ač je ten seriál dramatický a dobře natočený, je v něm prakticky všechno špatně, od oděvu po zbraně, lodě a chronologii. Velké historické události, mezi kterými uběhla staletí, jsou zabaleny do několika dílů, a morální hodnoty postav jsou spíš křesťanské než pohanské. Ragnar Lodbrok například v jednom díle zavře svého přítele Flokiho do vězení, přestože představa vzít jinému muži svobodu byla pro středověké seveřany nemyslitelná. Mohli jste člověka zabít, zmrzačit nebo ho vyhnat ze společnosti, ale uvěznit ho by bylo zbytečné – jen by utekl a krvavě se pomstil. Chtěl jsem převyprávět dějiny skutečných vikingů. Ale seriál Vikingové rozhodně podnítili zájem o knihy, jako je ta moje, takže bych si vlastně neměl stěžovat.

Pokud jste však náchylní k anafylaktickým šokům, jediné kousnutí zmije vás může zabít v řádu několika minut. Moderní diagnostika v té době neexistovala, ale příznaky rozhodně ano. Ze ság se také dozvíme, že Lodbrok byl pojmenován po svých chlupatých kalhotách, vyrobených ze syrové kůže. Dokonce se říká, že Aellovi nohsledi mu je museli sundat, aby měli jistotu, že ho hadi kousnou. Nosil Lodbrok kůži, aby se ochránil před hady? Věděl o jeho osudové slabině ještě někdo jiný? Pokud ano, on – nebo ona – byl tím skutečným vrahem.

Rolf, moje hlavní postava, o tom ví, protože slabinu Ragnara Lothbroka sdílí. Jako malý dokonce málem zemřel na kousnutí zmije. Původem Sas, avšak s dánskou matkou, je zajat Lothbrokovými syny, když s vikingskou armádou vtrhnou do Anglie, aby pomstili smrt svého otce. Rolf se dozví, jak starý válečník zemřel, a uvědomí si, co se muselo stát. Zatímco se pomsta mění v invazi a Velká pohanská armáda pořádá nájezdy na anglický venkov, Rolf závodí s časem, aby stihl vyšetřit zločin a zachránit svou zemi před seveřany. Podaří se mu to?

Do jaké míry kniha Vikingové – pomsta synů vychází z historických událostí a do jaké míry je to fikce?
Ve svých knihách se snažím být co historicky nejpřesnější, a shromažďování informací mi často zabere tolik času co psaní jako takové. Nicméně severské ságy nejsou tak úplně historické knihy jako spíš folklor, po staletí zas a znovu převyprávěné, než byly zaneseny na papír. Jak už to u fikce bývá, často lze jen těžko říct, zda se události ság odehrály tak, jak jsou popsány, jestli ústní interpretací změnily podobu, anebo jestli se vskutku vůbec odehrály.

Naštěstí jsou tu jiné prameny. Hodně jsem se opíral o Anglosaskou kroniku – sbírku letopisů, sepsaných tehdejšími anglickými mnichy. Z těchto kronik víme, kdy vikingská armáda přistála ve Východní Anglii (865) a kdy se vydala dál na sever (jaro 866) – tam, kde dnes leží Yorkshire. Dokonce známe i přesné datum (5. listopadu 866), kdy dobyli město Eoforwic – dnešní York. Víme také, že přes zimu Sasové shromáždili vlastní síly, aby se města znovu zmocnili během útoku 21. března 867. Osobní příběhy ság se v této hromadě faktů bohužel ztrácejí. Při psaní Vikingů jsem ságy porovnával s písemnými a archeologickými záznamy, a poté si položil otázku: „Pokud jsou ságy vzdálenou ozvěnou historických událostí, jak se asi mohly odehrát ve skutečnosti?“

Všech pět synů Ragnara Lodbroka opravdu žilo, ale jejich jednotlivými osobnostmi jsem přispěl sám. Hastein byl také reálnou postavou, stejně jako král Aella, král Osbert a král Egbert. Mezi saskými mnichy a knězi najdete reálné i fiktivní postavy, a válečnice Ylva je založena na Rusle, postavě ze saské ságy krále Fridleva. Rolf také existoval, přestože jeho příběhem jsem přispěl sám. Následující knihy zachytí jeho pozdější život a osud tak, jak se skutečně odehrál. Protože pramenů je nedostatek a často si protiřečí, ve svých příbězích většinou kombinuji skutečné události, které považuji za nejdůvěryhodnější – nebo nejdramatičtější.

Máte sám ke světu Vikingů nějaký osobní vztah? Čím vás fascinuje?
Můj vztah k vikingům začal návštěvami Moesgaardského muzea poblíž mého dětského bydliště ve městě Aarhus. Je to jedno z nejlepších historických muzeí v Dánsku, a rozhodně stojí za návštěvu. Můj otec byl učitelem dějepisu, a asi mi předal svou fascinaci tím, že mi vždycky vyprávěl o vikinzích, všude se mu povalovaly tematické knihy, navštěvoval s nimi spojená místa, a každé léto mě bral na vikingský trh v Moesgaard. V dospělosti jsem si našel další historické zájmy, čtení a psaní o starověkém Římě, ale když jsem začínal shromažďovat informace ke svým knihám, uvědomil jsem si, že spoustu z toho už znám. Často jsem narážel na fakta, mýty nebo celé pasáže, které jsem kdysi dávno slyšel od svého otce.

Myslím, že Skandinávci jsou obecně fascinovaní našimi násilnými předky. Současní Dánové, Švédové a Norové žijí v zemích, které patří k nejklidnějším na světě. Počty vražd jsou prakticky nejnižší na světě, a život je snadný – na rozdíl od éry vikingů, kdy hodnota člověka ležela jen v tom, jak dobře umí bojovat, zabíjet, drancovat a plenit. Je to zároveň zvláštní i zajímavé, když si vezmeme, kolik věcí se změnilo za 1000 let. Humor je však jednou z věcí, se kterými se mnozí Skandinávci mohou při čtení ság ztotožnit. Tehdejší skandinávský humor byl temný a sarkastický, často s dvojsmysly, a někdy i lehce zatrpklý. Ten současný je přesně takový.

Kde berete inspirace pro svoje příběhy a prozradíte nám nějaké svoje budoucí plány na další knihy?
Dávnověké dánské ságy a Dánská kronika Sase Gramtica jsou bezpochyby mými největšími inspiracemi. Hodně také čerpám ze skutečných událostí, jako je invaze do Anglie ve Vikinzích – Pomstě synů, nebo nájezd na Pyrenejský poloostrov a do Středozemního moře ve druhém díle. Skutečné pozadí třetího dílu trilogie je vražda konstantinopolského císaře Michaela III. a skutečnost, že Byzantská říše začala využívat seveřany jakožto strážce země v letech 870 až 880. Slavná varjažská garda existovala až do pozdního dvanáctého století a její název pochází ze staroseverského slova Væring – žoldák.

Cesta bratří domů vede přes Rusko – zemi, která byla založena švédskými vikingy – a dokončí tak okruh po světě, který vikingové znali a objevovali. Třetí kniha, výstižně pojmenovaná Lodbrogsønnernes Død neboli „Smrt Lothbrokových synů“, zakončuje příběh slavných vikingských bratří. Příběh tu však nekončí. Rolf žije dál, a doufám, že druhá trilogie jednoho dne vylíčí příběh jeho dospělého života coby Rolla, normandského vévody.