Společnost Knihy Dobrovský se zapojila do charitativního projektu Anděl mezi zdravotníky

Naše společnost KNIHY DOBROVSKÝ  měla tu čest stát se exkluzivním partnerem celého projektu a za vedení společnosti usedla do poroty i Petra Dobrovská po boku současného ministra zdravotnictví, Kateřiny Zemanové a dalších významných osobností kulturního, společenského a politického života. 

Ředitel projektu, David Novotný, má s charitativními projekty již řadu zkušeností – mezi jeho velké projekty patří například Muž roku či Den dobrých skutků. Speciálně pro nás poskytl exkluzivní rozhovor.

Již léta se věnujete pomoci druhým. My si dnes budeme povídat stěžejně o projektu Anděl mezi zdravotníky. Ale začněme tedy otázkou, kdy jste se rozhodl, že je pro vás důležité myslet na druhé? Onen podnět, impuls a rozhodnutí tomu věnovat profesní život?

To si pamatuji úplně přesně! (smích) Bylo mi asi 15 let a ve škole jsem měl na starosti vánoční besídku pro své spolužáky. Vzhledem k tomu, že jsem už předtím byl poměrně uzavřený do sebe, dostal jsem tento projekt spíše za trest než za odměnu. Vánoční besídka se docela povedla a chvíli na to, jsem o Vánocích viděl v televizi pořad o lidech se zdravotním postižením. 

Šlo o pořad v České televizi nazvaný Pomáhejme si. Uváděl jej Petr Vacek a já si hned řekl, že chci udělat nějakou akci pro tyto lidi a pozvat i veřejnost. S tehdejší paní ředitelkou jsem se domluvil, že akci můžu uspořádat pod záštitou naší školy a začala příprava. Musel jsem vymyslet program, způsob, jak vybrat peníze a řešil jsem, koho pozvat. Oslovil jsem tenkrát Pavla Zedníčka, který se pozastavoval nad mým věkem, ale i tak se nakonec akce účastnil. Přijela i Eva Jurinová, Honza Musil, Zorka Jandová a řada dalších významných osobností.

Akci jsem pojmenoval jako Den dobrých skutků a dodnes ji vnímám jako takový můj první velký charitativní projekt. 

Pro mnoho lidí je vaše tvář známá ze soutěže Muž roku, jíž jste ředitelem. Jak ale vnímáte krásu jako pojem? A kdy vás napadlo hledat ty nejkrásnější muže u nás?

Když mi bylo 18, zaregistroval jsem rozmach nejrůznějších soutěží krásy pro ženy. Hned mě napadlo, že dámy se vlastně také chtějí podívat na hezké muže a tak jsem si řekl, že chci udělat obdobnou soutěž pro muže.

Nejdříve byla akce spíše regionálního charakteru, protože jsem vůbec nevěděl, jak dělat casting nebo na jaké agentury se napojit. Úplně v počátcích jsem jezdil z Náchoda do Hradce Králové, kde jsem chodil po ulicích a oslovoval kolemjdoucí muže s tím, jestli se nechtějí přihlásit do mého projektu. Setkával jsem se spíše s odmítnutím.

V té době se hlavně o mužské kráse skoro nic nevědělo, takže začátky byly opravdu těžké. Postupem doby anketa Muž roku nabírala prestiž. Letos se konal již 22. ročník a velmi mě těší, že čeští muži dnes díky anketě reprezentují Českou republiku v různých mezinárodních soutěžích. 

Co se týká mužské krásy, tak na první pohled to jsou samozřejmě svaly, to jak muž vypadá, jak se obléká. Já se však v anketě snažím z mužů dělat nejen hezounky, ale ukázat lidem i jejich charakter a předat jim jejich příběh.

A koho hledá projekt Anděl mezi zdravotníky? Kdo se může stát tím pravým andělem?

Anděl mezi zdravotníky je poměrně nedávný projekt, který slouží jako poděkování záchranářům, medikům, zdravotním sestřičkám, laborantům, lékařům, sociálním pracovníkům a všem dalším profesím ve zdravotnické oblasti.

Možná bychom si mohli říci, že se jedná o charitativní projekt, který vzdává hold těm, kteří to v pandemii a době koronavirové nemají vůbec jednoduché – a to jsou právě zdravotníci. Kdy jste se rozhodl, že je třeba pro ně uspořádat takovýto projekt a rovnou je vyznamenat?

Dlouhých 11 let jsem pořádal jinou zdravotní charitativní soutěž, ale od loňska mám projekt Anděl mezi zdravotníky. To jsou dvě, potažmo tři mé charitativní projekty – Den dobrých skutků, Muž roku a Anděl mezi zdravotníky, které na sebe navazují.

Vítězem letošního ročníku ankety Anděl mezi zdravotníky se stal Patrice Awonseba Baba Musah. Sympatický lékař z Ghany, který do Česka přijel původně jen vystudovat, ale zalíbilo se mu zde natolik, že je nyní vedoucím lékařem v ÚPMD.

Bylo těžké naplánovat něco podobného? Shánět sponzory, spolupořadatele i samotné aktéry soutěže? A jaké je plánovat a připravit finálový galavečer v době tolika opatření?

Úplně nejhorší byla situace v minulém roce, kdy musel slavnostní večer proběhnout bez přítomnosti diváků. Galavečer byl navíc přesunut ze srpna na říjen a následně až na prosinec. Vzhledem k přísným opatřením, která tehdy panovala byla organizace opravdu náročná, ale nejvíce mě mrzelo, že vyhlášení ankety probíhalo bez potlesku diváků v sále, pouze za přítomnosti televizních kamer, které zajišťovaly přenos.

Nesetkáváte se s názorem, že by si takovéto ocenění zasloužili všichni zdravotníci? Včetně dobrovolníku a těch, kteří zkrátka pomáhali, když to bylo nejvíce potřeba?

Myslím, že ocenění i ve formě poděkování si zaslouží opravdu všichni zdravotníci. I proto pro nás projekt nekončí slavnostním vyhlášením. Například s Kateřinou Zemanovou jezdíme navštěvovat nemocnice, sociální zařízení i alzheimer centra, abychom podpořili pacienty, setkali se se zdravotnickým personálem a dali jim malý dárek jako poděkování.

Dobrovolníky jsme doposud do projektu zahrnuté neměli, ale je pravdou, že během epidemie sehráli významnou roli při pomáhání zdravotnickému personálu. I díky nim se podařilo zvládnout náročnou situaci. Pro dobrovolníky vznikla celá řada projektů pro jejich ocenění a přínos v době epidemie, ale rozhodně je to dobrý tip do budoucna a děkuji vám za něj. 

Andělé se mohou přihlásit sami a nebo být přihlášeni někým druhým. Jejich vstupenkou je právě jejich příběh. Bylo pro vás těžké je pročítat, procházet, vciťovat se do jejich situace? Nebo jste to vnímal naopak jako něco motivačního?

Nominovat kandidáty do projektu Anděl mezi zdravotníky je opravdu jednoduché a přihlásit své favority může téměř kdokoliv. Může je nominovat nemocnice, pacient, lékař, vrchní sestra i celé oddělení nebo rodina.

Věřím, že pro nemocnice i další subjekty je opravdu těžké ze všech zaměstnanců vybrat jednoho pracovníka, protože takové ocenění a poděkování si zaslouží opravdu všichni. Na oddělení zpravidla probíhá nějaká interní anketa, kde se vybere jeden kandidát na anděla.

Kolik se celkově přihlásilo Andělů? Byl o projekt velký zájem?

Velmi mě těší, že o projekt mají nemocnice i další zdravotnická či pečovatelská zařízení velký zájem. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 389 andělů, z nichž porota vybrala 12 kandidátů, kteří soutěžili ve velkém finále. Snažili jsme se, aby skladba finálové 12 byla různorodá, tzn. aby byly zastoupeny různé skupiny zdravotnických pracovníků a myslím, že se nám to podařilo.

Jaká byla pandemická doba pro vás? Věnujete se právě akcím, tudíž to pro vás musela znamenat profesní pauzu a mnoho zábran v činnosti. Jak jste to přečkal a čemu jste se věnoval?

Pro mě jako pořadatele kulturních akcí byl minulý rok opravdu strašný. Měl jsem na starosti divadelní pořad Michaely Dolinové, Trapas nepřežiju. Pořad byl určený pro školáky a zaměřoval se na etiketu a slušné chování. Chtěli jsme dětem radit, jak se správně chovat ve společnosti. Bohužel v loňském roce byl projekt pozastavený, neboť ve školách fungovala distanční výuka.

Zároveň jsem musel přesunout castingy na Muže roku 2021 až na letní měsíce a jak už jsem zmiňoval, tak přesun se týkal také slavnostního večera vyhlášení ankety Anděl mezi zdravotníky, kdy navíc muselo ocenění proběhnout bez diváků v sále jen za přítomnosti televizních kamer.

Dále jsem si musel najít jinou práci, a tak nyní pomáhám jedné kosmetické značce. Díky tomu spolupracují s nadačním fondem Miloše Zemana – a i nadále tak zůstávám věrný charitativním činnostem. Protože se obávám, že vládní restrikce na kulturu se budou letos v zimě opakovat, raději jsem s předstihem zrušil vánoční koncerty.

Nemůžeme se závěrem jakožto Knihkupectví nezeptat, Davide. Jste čtenář a pokud ano, která je vaše osudová kniha?

Co se týká knížek, tak jako malý jsem si vedl čtenářský deník. To byla doba, kdy jsem knihy neměl moc v lásce. Pak se to ve mně ale zlomilo a v pubertě jsem naopak četl hodně. Oblíbil jsem si zejména edici Stopy hrůzy a díky tomu jsem následně začal číst také normální literaturu. V současnosti jsem vášnivý čtenář ezoterična a velmi rád mám poučné a motivační knihy. Také rád čtu knižní předlohy k filmům, které jsem viděl v kině. V poslední době mě nejvíce zaujal film Zátopek, po jehož zhlédnutí jsem musel vyhledat knižní předlohu. Dlouho už také toužím po knize Karla Gotta – Má cesta za štěstím.