RECENZE: Klaun v kukuřičném poli – Young Adult slasher pro fanoušky Stranger Things!

Rozhodně ví. Je to docela velký krvák. Co do výstavby zápletky, dějových zvratů a principů vyprávění se dá říci, že v Klaunovi je vše, co byste čekali od současného, moderně pojatého slasheru. Problém maličko je, že v něm není nic moc navíc. Horory alespoň pro mne mají kouzlo v tom, že patří k nejkreativnějším žánrům, a právě strach jimi vyvolaný plyne mnohdy z neznáma a neschopnosti předvídat děj. U tohoto titulu byl tento aspekt upozaděn tím, že je primárně určen pro mladší čtenářské publikum.

Pokud čtete a sledujete horory častěji, může se vám stát, že leckterou scénu či zvrat budete předvídat a kniha bude působit poněkud šablonovitě. Mně osobně tu chyběl nějaký překvapivý žánrový prvek, postava, cokoli. Ale to je v zásadě jediná větší výtka, kterou k tomuto dílu mám. Vedle toho že jde o slasher bez nadpřirozených prvků, což je ve filmu dosti béčkový žánr. Zejména díky často dosti hloupým postavám. To zde naštěstí neplatí.

Klaun v kukuřičném poli totiž následuje popkulturní kulisy většiny současných děl, která v mnohém čerpají z děl Stephena Kinga (i tady už jen ten titulní klaun vyvolává jisté asociace). Což ale není na škodu – a upřímně snad ani není možné se tímto spisovatelem neinspirovat. Je totiž spjatý nejen s hororem, ale díky mnoha zfilmovaným knihám je už tak nějak vsáknutý i do americké kultury či řekněme folklóru (těžko říci jak to lépe nazvat).

Jedno umírající americké maloměsto, kde jako by se čas zastavil někde v polovině minulého století. Střet generací, těžící z absolutního nepochopení a k tomu nejrůznější paralely se současným děním. Děti, bojující se zlem – ať už nadpřirozeným, či sídlícím v lidech. To jsou všechno ingredience, se kterými zručně pracuje namátkou třeba již jmenované Stranger Things, ale třeba i To, nebo nedávno zfilmovaná povídka Černý telefon (shodou okolností je jejím autorem Kingův syn, Joe Hill), či výborný filmový restart Ghostbusters: Afterlife. A to jsou jen příklady, které mi přišly na mysl. To všechno má však jeden drobný následek – je jím lehká přesycenost těmito aspekty u knihy, jež pak bude nutně trpět srovnáváním.

Krom absence nadpřirozena, a naopak důrazu na realističnost (už Scooby-Doo nás naučil, že monstry jsou nejčastěji lidé) jsou nosným kamenem Klauna v kukuřičném poli pochopitelně postavy, kdy je hlavní hrdinkou dívka jménem Quinn, jež se do městečka Kettle Springs přistěhovala spolu se svým otcem po smrti matky.

Po krátkém prologu, ukazujícím tragédii, na níž později zápletka z velké části staví, se v ději poskočí do přítomnosti a sledujeme právě příjezd Quinn. Jelikož tu nikoho nezná a teprve se začleňuje do kolektivu na střední škole, jsme do místní situace vrženi spolu s ní a pomalu poodhalujeme, jak se věci mají. Což je výborný způsob, jak se seznámit s ostatními charaktery a pohnutou historií města, kde jsou dospělí z nějakého důvodu opravdu hodně nevraživí vůči mladým.

V Kettle Springs jako by byl pomyslný klid před bouří. Stísněné atmosféře nepomáhají ani všudypřítomná kukuřičná pole, ani vyhořelá továrna na sirup (kde většina lidí pracovala), a v neposlední řadě ani podivný maskot obce – klaun Frendo.

Co vnímám osobně jako devizu díla, je jeho délka. Na jednu stranu je vše psáno velice čtivě (což je vzhledem k tomu, že to celé začne pořádně odsýpat zhruba v polovině, úspěch), na stranu druhou by mohlo být věnováno víc prostoru hlavním postavám, které jsou mimochodem velmi dobře napsané a není těžké jim během finále fandit. Kdyby se jim autor věnoval více a kniha byla třeba ještě o třetinu delší, vůbec bych se nezlobil. A je to právě něco, co pro mě tak dobře fungovalo v Kingově mistrovském To, nebo neméně skvělém Temném létu od Dana Simmonse, kde jsme se s hlavními hrdiny seznámili mnohem více do hloubky.

Klaun v kukuřičném poli je však prvním dílem – v angličtině ještě letos v srpnu vychází pokračování. Takže se dost možná máme nač těšit, a právě v něm se může hlavním hrdinům dostat větší plasticity. A je dobře, že to pokračování se k nám tak dostane i brzy v češtině, protože vše končí dosti velkým cliffhangerem, vyvolávajícím otázky, jakým směrem se zápletka ještě vyvine.

Verdikt

Klaun v kukuřičném poli je řemeslně dokonale provedeným slasherem, obsahujícím prakticky vše, co od tohoto druhu hororu čekáte. Vše je psáno velmi zručně a minimalisticky, místy si čtenář říká, že by to vypadalo skvěle jako film (na což ostatně přijde řada, jelikož filmová práva na knihu už odkoupila společnost Temple Hill Entertainment). Je dosti znát, že je titul vytvořen pro mladší cílovou skupinu čtenářů. To ovšem nevadí. Odráží se to ovšem v mém hodnocení. Pokud jste fanoušky seriálu Stranger Things a chcete si přečíst nenáročný hororový slasher s dětskými hrdiny, odehrávající se v zapadlém americkém městečku, přidejte si k číslu níže zhruba dvacet procent.

Jedná se o příběh o nenávisti, která plyne z nepochopení. O nenávisti, jež může být spojena i se svalováním problémů na ty, co za ně nutně nemohou. O tom, kam až mohou lidé z této nenávisti a bolesti zajít, aby se dobrali domnělého řešení. Vše tu působí, jako by to bylo dohnáno do absurdního extrému, nicméně vysvětlení motivace antagonistů dává až mrazivý smysl. A o to víc je to celé děsivé a postavené na hlavu. Jedná se o napínavou vyvražďovačku, která je sice místy lehce předvídatelná a deus ex machina tu párkrát zapracuje na plné obrátky, přesto se jedná o ideální letní čtení, pokud se chcete bát a poznat sympatické teenagerské hrdiny, čelící psychopatům v groteskních maskách klaunů...

Hodnocení: 65 %