FILMOVÁ RECENZE: Bod obnovy – Tohle, že má na svědomí český režisér?!

Nesmrtelnost státní, či soukromá?

Příběh mluví jasně. Sice jsme se posunuli o pouhých osmnáct let do budoucnosti, ale svět se změnil k nepoznání. Místo, kde se vše odehrává, není přesně specifikované, ale alespoň dostáváme informaci, že se jedná o střední Evropu. Největší změnou je fakt, že už se jen tak neumírá. Princip připomíná seriál Altered Carbon (Půjčovna masa), akorát s tím rozdílem, že když zemřete tady, nedostanete libovolné nové tělo, ale jen oživí a uzdraví vaše stávající. Ovšem stejně jako ve zmíněném seriálu, i zde platí, že je potřeba vytvářet zálohy vědomí a odesílat je kamsi na server. Pojďme si říct narovinu, že snímek se v mnohém inspiroval jinde, rozhodně nepřináší žádné originální myšlenky a z kina neodejdete šokováni nějakými novotami, které jste ještě nikde jinde neviděli. Je třeba držet se při zemi.

Vraťme se zpátky k neumírání. Hlavní zápletka se točí okolo několika věcí, které spolu souvisejí. Společně s agentkou Em řešíme různé nejasnosti okolo aktivistické party, která nesouhlasí s oživováním a neváhá pro prosazování vlastních zájmů páchat vraždy, ba dokonce i sebevraždy. Dále se zde řeší probíhající situace okolo předání společnosti na znovuoživování do soukromých rukou. Doposud to totiž řešil stát. Film má skoro dvě hodiny a témata, která si nastolil, dokázal veškerý použitý čas velice slušně zaplnit. To dokazuje fakt, že mi to náramně uteklo. Bylo osvěžující sledovat snímek, který umí zvolit rozumnou stopáž (narozdíl od téměř nekonečného Oppenheimera, sorry jako).

Zpověď středoevropana

Tenhle recenzent odcházel z biografu spokojený a nebojí se to přiznat. Pokud jsou mezi vámi fanoušci Moviezone, je třeba poznamenat, že to sice lepší než Logan nebylo, ale z filmu se vykřesalo, co se dalo. Na plátně kralovala výborná Andrea Mohylová, která je alespoň podle mě, majitelkou sympatické a neokoukané tváře a v její společnosti jsem se cítil příjemně. Vedlejší role byly také na velice slušné úrovni. Docela mě zaujal Karel Dobrý, který sice vyfasoval trochu šablonovitý charakter geniálního korporátního šéfa, ale těch pár dialogů, které měl, nebyly špatné. Abych to nějak uzavřel, na casting si rozhodně stěžovat nebudu.

Největší klad vidím v celkovém vizuálu, kterého se film drží. Seděl jsem na sedadle, kolem mě se ozývalo chroupání veledrahého popcornu a já se opakovaně přistihnul, jak si užívám obrazy na plátně s němým výrazem nevěřícího Tomáše. Tohle, že má na svědomí český režisér? Nevěřím! Mám podezření, že Robert Hloz je převlečená umělá inteligence. Kde jsi byl tak dlouho, Roberte?!

Závěr s příchutí naděje

Nemůžu nezmínit tu příchuť devadesátek, kterými bylo všechno nasáklé. Ve filmu můžete narazit na videopřehrávač či stařičké CRT televize. Nejvíc mě pobavil super pokročilý přístroj na lokální záznam osobnosti, který vypadal jako walkman. Taktéž vozový park nešlo přehlédnout, opět se vracím k té oldschool vizi časů budoucích, kdy můžete mít svůj navenek stařičký a milovaný automobil od BMW, ovšem s patřičně upgradovaným vnitřkem. Ano, bylo z toho cítit málo peněz, podobný pocit jsem měl v prvních sériích kultovky Black Mirror, ale beztak peníze kazí charakter a často to bývá tak, že ten, kdo má hlouběji do kapsy, je dotlačen k tomu dostat ze sebe víc, než ten, co může rozhazovat miliony kolem sebe bez uvážení.

Na úplný konec mi nezbývá než vyslat tichou modlitbu k filmovému bohu, aby tomuto počinu nezlomila vaz nízká návštěvnost v kinech. Myslím, že si česká kinematografie zaslouží víc podobných děl, a méně Špindlů a Babovřesek. Vážně lidi, odložte na chvíli milovanou literaturu a mazejte do kina. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.