Vieweghova Vybíjená se trefuje do iluzí mládí

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Lucie Sikorová Lucie Sikorová

Vieweghova Vybíjená se trefuje do iluzí mládí - titulní obrázek

Vybíjená je knihou z roku 2004. Nyní však vychází znovu u příležitosti nového filmu v režii Petra Nikolaeva, který právě vstoupil do kin.

Osudy spolužáků z gymnázia

Vypráví o několika spolužácích z gymnázia a o jejich životech, snech, prvních i posledních láskách; o tom, že se člověk v průběhu let příliš nemění a věci nejsou vždy takové, jak vypadají. V popředí zájmu jsou tři kamarádi, Nesmělý básník Tom, zdrženlivý Jeff a třídní recesista Skippy. Ženský element v příběhu zastupuje krásná Eva a její protipól – třídní ošklivka řečená Hujerová.

Tito spolužáci se scházejí každý rok, aby zjistili, že všechny jejich sny a touhy vzaly za své a ani jeden z nich není doopravdy šťastný. Tom se stal profesorem češtiny na gymnáziu, kam sám chodil, a svou frustraci z první nenaplněné lásky utápí v alkoholu. Skippy je gynekolog, a protože neví, co se sebou, stále si hraje na toho sedmnáctiletého kluka, kterým býval.

 

  • Vybíjená

    pevná vazba

    Román Vybíjená vyšel poprvé roku 2004 a patří k nejzdařilejším i čtenářsky nejúspěšnějším knihám Michala Viewegha. S ironií a jemnou nostalgií líčí osudy několika gymnaziálních spolužáků — jejich…

    49 Kč

    Do košíku

    Četl(a) jsem

 

Oproti nim Jeff dospěl, zvážněl a stal se právníkem, což znamená, že už s ním dávno není taková zábava. Eva, ačkoli stále krásná a obletovaná, nebyla zřejmě nikdy šťastná a snad ani neví, co od života chce. Jedinou racionálně myslící postavou je tedy Hujerová. Bere život s humorem sobě vlastním a stále stojí nohama na zemi.

Příběh se odehrává zčásti v současnosti a zčásti v roce 1989, kdy třída maturuje. Vyprávějí ho střídavě všechny zmíněné postavy, ale jen Tom a Hujerová používají ich formu; jako by se jich téma osobně dotýkalo. Objevují se i kapitoly, které píše sám autor, ty jsou ovšem v třetí osobě.

Iluze versus realita

Kniha působí lehce a dobře se čte. Viewegh sází na to, že se v ní najde takřka každý, kdo rád zavzpomíná na dávné spolužáky, první lásky, zmatky dospívání i případnou krizi středního věku. Škoda jen, že postavy vyznívaly tak pesimisticky.

Všichni hrdinové byli nespokojení, ale nikdo to vlastně nechtěl změnit, jako by v tom byla určitá bezvýchodnost. Pouze Hujerová (její pravé jméno se nedozvíme) byla realistická, všichni ostatní se ztratili v iluzích svého mládí a nyní se nedokážou vyrovnat s přibývajícími léty.

Z příběhu je cítit silná nostalgie a nenápadný, avšak všudypřítomný smutek. Objevuje se zde i celá řada vtipných situací, přesto si však kniha zachovává určitou vážnost. Vybíjená je slovem příhodným pro celou tuto třídu nynějších čtyřicátníků.

Jak říká v závěru sám autor: „Je to o vybitých lidech a o těch, co se v životě našli.“ Závěrem lze říci, že je to příjemná oddechovka na volné odpoledne, u níž si zavzpomínáte a zamyslíte se nad vlastním životem. Abyste právě vy nebyli ti vybití.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy