Karel žije dál...

"Žít!" Tak symbolické a obsažné je krédo Karla Gotta, které bezpochyby svým životem i dílem sám velice bohatě naplnil. Když se objeví zpráva, že před půlnocí 1. října 2019 odešel, bylo těžké uvěřit. Karel život i svou práci miloval a národ zase miloval jeho a miluje nadále, lidé ho dokonce podle jeho příjmení až zbožšťovali, "svého Káju" považovali tak trochu až za nesmrtelného, za někoho, kdo tady s námi bude věčně. Ale on byl "pouze" zpěvákem s geniálním tenorem, jaký tady nebude nejméně jedno století, jak se vyjádřil skladatel mnoha hitů Karel Svoboda, ale také dobrým člověkem, jakýmsi obyčejným bohem chodícím - jako my - po Zemi. Gott se stal ikonou i živou legendou, představuje české rodinné stříbro, pojem a instituci, je prostě ojedinělým a fenomenálním zpěvákem, velikým kumštýřem, který s námi žije dál… Obrazem velikosti umělce globálního významu je skutečnost, jak reprezentuje Českou republiku, vždyť jeho jméno znají nejen v Německu, kde jako "zlatý hlas z Prahy" nazpíval víc desek a byl tam možná populárnější než u nás, ale i v Rakousku, Švýcarsku, Polsku, na Slovensku samozřejmě. Prosluje i v Americe, prosadí se na evropských a mimoevropských festivalech, ostatně si svým uměním vyslouží velice lichotivou přezdívku "Sinatra Východu". Odkaz Karla Gotta, který stojí na scéně neuvěřitelných šedesát let a nazpívá kolem tisíce písní a vydá přes tři sta desek, není pouze umělecký, ale rovněž velice lidský. On sám je člověkem laskavým, pokorným, empatickým a skromným. Nad nikoho se nepovyšuje, rád se setkává s fanynkami a fanoušky, dlouze s nimi rozpráví. I v tomto nazírání je umělcem ojedinělým. Základ Karlových hodnot nacházíme v dětství, jak sám potvrzuje. "Důležitý okamžik pro mě je mé narození. Tam to všechno vzniklo. Za ten den bych chtěl poděkovat svým prvním producentům, rodičům. Pak už ta dráha spočívala v inspiracích světa kolem. Přitom jsem chtěl být původně mašinfírou a vézt parní lokomotivu, pak jsem chtěl být malířem." Autoři knihy, která vznikala od roku 2016, vidí Karla Gotta také jako muže velice interesantního, opravdového gentlemana, člověka pracovitého a zásadového a veskrze slušného. Představují ho zejména prostřednictvím vzpomínek a zážitků jeho přátel, kolegů a spolupracovníků, mezi nimiž nechybí zásadní muži jeho kariéry: Karel Svoboda, Felix Slováček a Ladislav Štaidl, ale třeba také uznávaný producent Karel Vágner, který Gottovu cestu zná velice dobře. Čtenářky a fanynky, mužskou populaci nevyjímaje, se v knize setkají "sami se sebou", s lidmi obyčejnými, pro které Gott jako jejich zpěvák zpíval zejména. Karel pro ně nebyl jenom interpretem s úžasným tenorem, ale také člověkem, jehož písně milovali a jehož si velice vážili, a také v něm spatřovali jasné světlo ve svém běžném bytí. Mějme na paměti, že odešel gentleman života a šlechtic hudby, který až do poslední chvíle rozdával svými písněmi radost, lásku a porozumění. Kniha chce být jen malou poctou tomuto lidskému i uměleckému velikánovi.

Sdílet 1