Broučci

4 z 5 hvězdiček Atlantis registrovaný uživatel 24. září 2017

Ach můj bože, ten konec. Proč, proč, proč?

1 z 5 hvězdiček Aneta S. registrovaný uživatel 4. září 2017

Pohadky o brouccich jsem jako mala nesnasela. Prislo mi, ze tam porad nekdo umiral a celkove to bylo takove smutne a temne.

1 z 5 hvězdiček Aneta S. registrovaný uživatel 17. září 2017

Pan Somr vypráví nádherně, ale u mě jsou Broučci prostě neoblíbení.

4 z 5 hvězdiček Kateřina Součková registrovaný uživatel 22. září 2017

Brouček, Beruška a jejich příhody napsané krásným jazykem. V podstatě paralela s lidmi včetně starostí a i smrti. Ale tady to dítě bere všechno v pohodě, protože je to vysvětlené moc hezky.

1 z 5 hvězdiček Jadunka registrovaný uživatel 26. září 2017

Ani večerníček, ani knížku jsem neměla ráda. Ten konec... Ten mě dostává do dneška. Vůbec můj pocit z celé knížky vůbec nevylepšil. Dokonce znám rodiče, kteří poslední kapitoly svým dětem zatajily a z knížky konec vytrhli.

1 z 5 hvězdiček Anonym registrovaný uživatel 22. září 2017

tyto příběhy mi asi moc nesedly, vůbec se mi nelíbily

1 z 5 hvězdiček Aneta S. registrovaný uživatel 17. září 2017

Na Broučky nemám z dětství dobré vzpomínky, nikdy se mi ta pohádka nelíbila.

5 z 5 hvězdiček Petra registrovaný uživatel 26. září 2017

To byla krásná pohádka v porovnání s dnešními.

5 z 5 hvězdiček Aríka registrovaný uživatel 20. září 2017

Úžasná dětská kniha, myslím si, že nejsem jediná, kdo na této knize vyrostl. I dnes s radostí vzpomínám na některé hlášky z Karafiátových Broučků. V současné době si knihu s radostí a s úsměvem ráda prolistuji. Do v dětských letech nepoznal příběhy Karafiátových Broučků, je velmi ochuzen. Tato kniha je i filmově zpracována, velmi pěkně a zdařile a doteď ve mně tyto večerníčkové příběhy navozují dobrou náladu a vzpomínky na dětství.

2 z 5 hvězdiček Andrea Chadová registrovaný uživatel 30. srpna 2023

Příběh jako takový je hezký. Pojednává o životě broučků, téma smrti mi v knize nijak nepřekáží, naopak, je správné, aby děti věděly, že smrt k životu patří a je třeba ji přijímat beze strachu. Co mi ale vadí hodně, je neustálé odkazování na až fanatickou poslušnost, totální potlačení viny a chyb ostatních, poukazování na to, že nejsou důležité pocity jednotlivce, ale pouze poslušnost. Viz pohádka o uhoření koťátek - vina svalena na neposlušná koťátka, ačkoliv správně je vina na straně rodičů, kteří nechali malá nezodpovědná koťátka samotná v místnosti s ohněm, zamčena, takže neměla možnost úniku. Co si z tohohle vezme dítě... Téma smrti je v pořádku, ale v takovém podání ani náhodou. Mrzí mne to, ale znovu ji číst určitě nebudu, už vůbec ne dětem...