Divá Bára i Karla patří k mým nejoblíbenějším povídkám od Boženy Němcové. V obou povídkách vystupují silné dívky, které se nebojí postavit tehdejší konzervativní společnosti.
Proč mám ráda Boženu Němcovou
Všechny povídky od Němcové jsou navíc romanticky až sentimentálně laděny, jsou skvělé na čtení ve chvílích nepohody, kdy potřebujete zvednout náladu, nechat se unášet svou představivostí a na nic jiného nemyslet.
Naopak povídku Dobrý člověk moc neznám, ale velice mě překvapila. Je napsána podobně romanticky jako předchozí dvě, ale není přeslazená. Je sice velice předvídatelná, i tak jsem se ale dokázala radovat s hlavními hrdiny z jejich štěstí.
Povídce Pan učitel jsem stále nepřišla na chuť, bude to především nedostatkem děje. A také mi nesedí, že z příběhu sálá až přílišná zidealizovanost. Každopádně si vždy moc ráda přečtu cokoliv od Boženy Němcové.
Divá Bára
Obecní pastýř Jakub žije na kraji vesnice se svou dcerou Bárou. Z Báry brzy vyroste sličné děvče, je silnější i hbitější než většina vesnických chlapců, kteří si s ní raději nikdy nic nezačínají. Dík své odvaze a síle je Bára často předmětem klepů. Ty tvrdí, že není lidským dítětem, ale dítětem, které podstrčila polednice.
„Bára měla vůbec tolik neobyčejných vlastností, že se nebylo čemu divit, když si o ní sousedé povídali a nemohli si takovou povahu nijak vyložit." (úryvek z knihy)
Karla
Markyta se vrací domů z Němec, kde padl její manžel. Společně s malou dcerkou jsou znovu přijati do služby k sedlákovi, u kterého Markyta sloužila už před válkou. Karla vyrůstá společně se selčinou dcerou Hanou. Markytina dcera je větší i silnější než jiná děvčata. Vyrovná se i nejsilnějším chlapcům, jen o vdavkách nechce ani slyšet...
Dobrý člověk
Mladý Hájek zdědil povoznictví po svém otci. Jezdil od Náchoda do Vídně s rozličným zbožím. Vozil a pomáhal se ve Vídni uchytnout mladým děvčatům do služby a malým chlapcům učedníkům. Madla měla být donucena ke svatbě se zlým a mstivým mlynářem. Proto se raději rozhodla utéct do Vídně sloužit. A vezla se tam právě na Hájkově voze, který jí pomohl ve Vídni najít službu.
„Madla by si ani nepomyslela, že jí bude cesta tak utíkat. Dny byly krásné, cesta jako mlat a před očima stále nové krajiny, které ji zajímaly. Nikdy nebyla dále než v Novém Městě, Dobrušce a na Opočně." (úryvek z knihy)
Kniha může být nejlepším lékem na stonající srdce i duši
Máte rádi knihy o knihách? Líbila se vám Knihovna malých zázraků, Půlnoční knihovna nebo Knihonoš? Pak nám věřte, že si zamilujete i Dny v knihkupectví Morisaki!
