Vášeň a touha v upírském románu Prokletý milenec

Proměna postavy upíra

To mě osobně od starých dobrých upírů a příběhů kolem nich trochu odrazuje. Upíři už nejsou záhadní okouzlující muži, ale uhlazení krásní chlapci jako z boybandů. Atraktivní by pro mě byli možná před 15 lety. Nejspíš proto jsem se ke knize Prokletý milenec ze série Bratrstvo černé dýky stavěla zpočátku odmítavě. To není nic pro mě, já raději zombíky.

Co mě k četbě naklonilo, byl náznak erotičnosti. Náhodně jsem otevřela knihu někde uprostřed a první věta, na které ulpěl můj zrak, zněla: „Jeho penis si žil vlastním životem.“. Tak penis si žil životem, říkám si. Dobře, tak jsem zvědavá na erotické scény. Dáme upírům šanci.

Svět upírů s vlastními pravidly

Je to už třináctá kniha v sérii, takže byla na místě obava, že mi nějaké znalosti o tomto světě budou chybět. Na začátku knihy jsem však přečetla slovníček pojmů, který mě myslím aspoň trochu do upíří situace uvedl.

Jde o jiný svět. Svět upírů se svými pravidly a hierarchií. Svět lidí je v něm jen okrajový a dokonce nedůležitý, což mě překvapilo nejvíc. Oni naši krev nechtějí?

Znalci a milovníci série už dobře ví, že upíři se krmí krví opačného pohlaví vlastního druhu. A že lidská jim vydrží jen krátkou dobu. Tito upíři konzumují i „lidská“ jídla a pití. Ke slibovaným erotickým scénám se ovšem dlouho nedostaneme.

Spletitý příběh

Sledujeme osud prokletého Treze, předurčeného horoskopem ke svému osudu. Trez je na útěku a odmítá se svému osudu podřídit. Jeho větším zájmem je „krmná“ Selena, která slouží ostatním upírům jako zásobárna kvalitní krve, když jejich vlastní družky toho nejsou schopny.

Selena ovšem trpí záhadnou nemocí. Jejich „vztahu“ jsou kladeny pasti v různých podobách. Zároveň se zaplétáme do upírského podsvětí plného prostitutek, drog, násilí. Kniha je svižně napsaná. Dobře se čte, i když se stále seznamujeme s novými a novými upíry.

Než jsem se vyznala v tom, kdo má jaké postavení a co to pro něj a celé společenství znamená, tak to chvíli trvalo. Ale jakmile jsem se do toho dostala, šlo to už hladce. I když to není můj šálek kávy, s příběhem jsem se sžila a jeho vývoj mě zajímal. Není jisté, jestli se k sérii Bratrstva černé dýky ještě vrátím. Ovšem vyloučeno to také není.