Soubor fejetonů P.S. Ani Geislerové hraje na emoce

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Dita Murinová

Soubor fejetonů P.S. Ani Geislerové hraje na emoce - titulní obrázek

Kdo mě zná, ví, že nejsem taková ta ženská ženská. Jsem prostě ta, která si raději vezme pohodlné boty a batoh, než aby se trápila s kabelkou, taškou a ještě podpatky. Takže vás asi ani nepřekvapí, že nečtu Elle.

A vlastně ani nečtu jiné ženské časopisy, románky a zaláskované příběhy. Když vyšla kniha P.S. od Ani Geislerové, nějak jsem tomu nevěnovala pozornost.

Úžasné zpracování

P.S.

Aňa Geislerová

89 s DPH

Skladem

Samozřejmě mi nemohl uniknout ten šílený buzz, který okolo knihy byl, ale jinak jsem to nechávala plavat. Potom jsem ji viděla v knihkupectví a celkem mě překvapila. Zpracování bylo hodně originální, gumička zajímavá a celkově to před Vánoci křičelo: „Kup mě někomu jako vánoční dárek!“.

U nás doma připadá v úvahu jenom jedna osoba a to je máma, ale ta raději e-knihy. Nechala jsem to teda být. A nechala bych to být už možná napořád, kdyby mi nebylo P.S. nabídnuto na recenzování. Tak jsem se do ni teda pustila a v tu chvíli jsem ztratila veškeré pochybnosti, které jsem o knize měla. Ta kniha je prostě úžasná! 

Povedené ilustrace

Dobře. Možná jste na tom podobně jako já a nějaké sloupky v Elle by vás normálně taky nezajímaly. Ok. Beru. Jenže tahle knížka má dvě roviny – obsah a ilustrace. A ty ilustrace jsou prostě…kulervoucí. Dlouho jsem hledala jiné slovo, ale nenašla jsem. Ilustrace mi s každou další stránkou vyrážely dech a já musela knihu odkládat, abych potichu tleskala Lele Geislerové, která je jejich autorkou.

Bez ní a bez těch ilustrací by ta kniha nemohla existovat. Nebyla by potom tou úžasnou věcí, kterou si budete schovávat a ve chvílích smutku vytahovat, opatrně listovat a vychutnávat si každičký obrázek a tah štětce. Možná přeháním (a asi určitě to tak vypadá), ale zatím se z toho ještě nemůžu vzpamatovat. Tímhle odstavcem jsem chtěla říct, že knihu musíte mít už jenom kvůli těm ilustracím.

Citové variace

Samotný obsah knihy musím hodnotit kladně. Ale jsem si 100% jistá, že kdybych byla v jiné životní situaci a rozpoložení, hodnotila bych ji jinak. Přijde mi, že u téhle knihy jde hodně o to, jak se cítíte a jak moc jí dovolíte, aby vás ovlivňovala. Každopádně je skvělá a má v sobě všechno – radost, smutek, lásku, rodinu, sex, nakupování, jídlo, jídlo a ještě trochu jídla.

Aňa dokáže s naprostou lehkostí mluvit o tématech, které každá z nás řeší. Odhaluje i své soukromí a své vnitřní pocity a musím říct, že je moc fajn zjistit, že i tady tihle lidé – čti herci, zpěváci, celebrity – se trápí s naprosto stejnými věcmi jako my. Často mě Aňa svou upřímností a tím, jak dokonale dokázala některé situace popsat, dohnala až k slzám.

Hovorový jazyk

To třeba když mluvila o tom, jak moc miluje svou rodinu a svého partnera. Někdy jsem se zase musela usmát a souhlasně pokývat hlavou, protože popisovala přesně ty situace, které každodenně prožívám. Třeba to, když popisovala složitost žen a jejich myšlení.

Kniha pro mě osobně měla ale zásadní chybu – PRAŽŠTINU. Už tak je to pro mě jedna z nejbolestivějších stránek mého nového života v Praze. Ale takhle mi zasahovat do knižního zážitku? Ts! ? A tímhle odstavcem jsem zase chtěla říct to, že pokud překousnete Aninu pražštinu, tak i obsah je něco výjimečného, co byste si měli přečíst.

Autorské čtení

Zrovna, když jsem dočetla knihu, rozplývala se nad ní a spamovala s ní na všech sociálních sítích, pořádal Supraphon v Praze autorské čtení ke knize a audioknize P.S. Na autorském čtení jsem si nejen vybojovala božský autogram – mimochodem Aňa podepisuje velmi originálně a každý si odnášel jiného panáčka – ale taky jsem se přesvědčila o tom, že Aňa je ranařka, že většina věcí v knize je opravdu upřímně napsaná.

Jsem vážně ráda, že jsem si knihu přečetla a překonala svou „neženskost“. Ven se taky dostala informace o tom, že budou navazovat ještě další dvě knihy, které se ponesou v podobném duchu. A ta druhá je už prý v přípravě!

Sečteno podtrženo – P.S. od Ani Geislerové bylo první knihou, kterou jsem v roce 2016 četla. Byla taky tou nejlepší možnou knihou, kterou jsem mohla po dlouhé čtecí odmlce vzít do ruky. Hodně mi pomohla a moc jsem si ji užila. Doporučuju ji teď kudy chodím. Myslím si totiž, že tahle kniha potěší, i když třeba obsah úplně nesedne. Protože mít tenhle skvost v knihovničce na očích, to stojí za to!

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy