Sobotní rozjímání: Život (redaktora) po padesátce

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 1 Sdílet

Jiří Klimeš Jiří Klimeš

Sobotní rozjímání: Život (redaktora) po padesátce - titulní obrázek

Tento zajímavý formát již nebyl nějakou dobu použit a já jsem si řekl, že je třeba ho oprášit a zase si jednou pořádně zarozjímat. A jelikož opět píšu článek, bez jakékoliv předchozí porady, šéfredaktorka ze mě bude mít zase těžkou hlavu. Hádám, že teď už se té nálepky redaktorského chuligána nezbavím. Počet recenzí, které jsem pro vás napsal, již překročil číslovku 50 a já jsem se rozhodl se nad tím zamyslet. Jaký tedy byl, je, a bude můj život po padesátce?

Kapitola první: Počátek

V předaleké galaxii, nazývejme ji třeba Ústí nad Labem, žila jedna moudrá knihkupkyně, která se mnou zapředla rozhovor. Hlavní myšlenkou tohoto rozhovoru bylo konstatování, že jestliže rád píšu, a ještě raději čtu, bylo by zajímavé spojit tyto dvě činnosti dohromady a začít psát o tom co jsem četl. Drzý recenzent Jirka spatřil světlo světa a s tím se taktéž potvrdila jedna odvěká pravda: za vším hledej ženu.

Kapitola druhá: Činy místo slibů

Náhoda tomu chtěla, že chvilku po mém recenzentském prozření se objevila facebooková skupina Knižních závisláků a moje recenze ihned našly své odbytiště. Uplynul nějaký čas a náhle se to stalo, nečekaný záblesk paprsku knihomolských fotonů ozářil mou tvář. Česká knihkupecká supernova mě vzala pod svá křídla, a nyní proudí mé recenzentské rozumy do jejího prostoru. Nastala fúze mé osobnosti s Dobro.rodinou. Cesta k padesátce je ještě daleko za obzorem, ale já už běžím, protože startovní pistole právě vystřelila.

Kapitola třetí: Cesta za poznáním

Vstup do elitního redaktorského týmu byl velkým šokem, protože jsem si rázem připadal jako prvňáček, který si spletl třídu a nyní sedí mezi deváťáky. Zde musím vypíchnout naši Hanku, recenzentskou specialistku na Stephena Kinga, u které jsem si na počátku bral inspiraci. Psaní recenze je kombinací vášně a strachu. Je strašně fajn vypadnout ze škatulek žánrů a zkoušet nové věci, avšak riziko toho, že si ke knize nenajdu cestu na mě pořád číhá jako strašák. Někdy se to mění na adrenalinový sport. Ať už ale recenzuji jakýkoliv kus literatury, neexistuje pro mě špatná kniha. Buď ke mně kniha promlouvá, nebo nikoliv.

Kapitola čtvrtá: Budoucnost bez konce

Napínám zrak k obzoru a nikde nevidím, že by se blížil soumrak knih. Co to pro mě znamená? Při tvorbě recenzí hrozí riziko vyčerpání, stav, kdy už nemáte o čem psát a vaše myšlenky začínají být repetitivní, zkrátka se začnete opakovat. Je tolik knih, které jsem ještě nečetl a neustále přibývají další, nové. Ta inspirace z literárního výběru je tak velká, že se vlastní vyčerpanosti nebojím. Proto můžu směle říct, že po padesátce pro mě nic nekončí, cesta pokračuje dál. Čtení pro mě zůstává velkou životní radostí, a doufám že tato radost bude za pomoci mých recenzí i nadále proudit vaším směrem.

Závěr

Dnes to bylo trochu zvláštní, osobnější. Jestli jste dočetli až sem, tak vám děkuji a zároveň gratuluji, vaše vůle je obdivuhodná. Tento článek jsem napsal za účelem oslavy jubilea a dárkem pro mě bude další kniha, kterou brzy začnu číst. Berte to jako poselství, čtěte dál, čtěte víc, dělejte to, co vám dělá radost. Přeji příjemnou sobotu.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 1 Sdílet