Literární hody - za jídlem na stránky slavných románů

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Knihy Dobrovský Knihy Dobrovský

Literární hody - za jídlem na stránky slavných románů - titulní obrázek

„Nečti při jídle, nebudeš mít nic z jídla ani z knihy.“ Tuto větu snad zaslechl každý vášnivý čtenář, který nehodlá přerušit svou oblíbenou činnost kvůli tomu, že nastal čas oběda. Jako by existoval důvod, proč by si jídlo a literatura měly navzájem vadit.

Jak vám potvrdí každý knižní gurmet, je to přesně naopak. Dobré jídlo a dobré čtení měly odjakživa něco společného. Mezi spisovatelskými velikány budete mít větší problém najít střídmého jedlíka než rozmlsaného labužníka a nesmrtelné klasiky světové literatury se jídlem přímo prohýbají.

Ale co vlastně vede autory k tomu, aby věnovali tolik stránek svých příběhů jídlu a vaření? Proč potřebuje Herman Melville vyslat Kvíkvega a Ismaela na šestistránkovou výpravu za nejlepší omáčkou ze škeblí? Proč G. R. R. Martin zahajuje každou druhou kapitolu Hry o trůny popisem kompletního menu hostiny a z jakého důvodu jsou hrdinové Haruki Murakamiho posedlí vařením?

Stolování odlišuje kultury i společenské vrstvy

Jídlo a jeho příprava je zvláštní tím, že ho na jedné straně sdílí lidé na celém světě bez rozdílu původu, věku nebo sociálního postavení. Na druhé straně však zvyky, rituály a přístup k jídlu samotnému tyto skupiny zřetelně rozlišují. Proto může například Karel May uvést své hrdiny do atmosféry tábora mocného arabského šejka jen popisem hostiny (během které se hosté navíc vzájemně krmí): „Přinesli síniju. Je to velká, kresbami a nápisy zdobená mísa, dobře půl druhého metru v obvodu. Byla naplněna jídlem, kterému se tu říká birgani, směsí skopového masa a rýže, plovoucí v rozpuštěném másle. Pak přišel wara maši, silně kořeněný pokrm ze skopových řízků, nato kebáb, malé, na dřevěných hůlčičkách opékané kousky masa, pak kima, vařené maso, naložená granátová jablka, kdoule a posléze rahat, cukroví, které je známé i u nás.“

„Víš, kamaráde, že teď, když to nemám, tak mně připadá, že měla žena přece jen pravdu, že jsou knedle s tím jejím mákem lepší. Tenkrát se mně pořád zdálo, že mně ten mák leze do zubů, a teď si myslím, jen kdyby lez…“ (Jaroslav Hašek - Osudy dobrého vojáka Švejka)

Jules Verne zase pomocí jídla konzumovaného na palubě Nautilu může charakterizovat kapitána Nema jako člověka zcela odstřiženého od suchozemského světa: „Nikdy nepožívám maso suchozemských zvířat, pane profesore. Zde jsou játra z delfína, která byste pokládal za vepřová. Tady je konzervovaný sumýš, tady je krém, k němuž nám vemena kytovců dodala mléko a velké chaluhy ze Severního moře cukr. Nakonec mi dovolte, abych vám nabídl zavařeninu z mořských sasanek – vyrovná se zavařenině z nejsladšího ovoce.“

Vůně i chutě vás vtáhnou do děje

Jídlo dává literatuře přímé spojení s reálným světem. Díky němu můžeme děj vnímat nejen očima, ale i čichem a chutí a nechat se do něj vtáhnout stejně jako Ema Bovaryová do světa velké společnosti, kam vkročila, když ji „ovanul teplý vzduch, v němž se mísila vůně květin a krásného prostírání, pečeného masa a lanýžů“. O postavě a jejím světě si můžete vytvořit přesnou představu, pokud vám autor prozradí, co jí a s jakými lidmi se schází u jednoho stolu – vzpomeňte si na Alenku, která pochopila bizarní svět Říše divů až po svačině s Kloboučníkem.

Scéna uvedená popisem hostiny bude na čtenáře působit o to silněji, zvlášť když jde o tak vypjaté výjevy, jako je Odysseovo pobití soků nebo o Rudou svatbu ve Hře o trůny. Bez jídla bychom se zkrátka v literatuře neobešli. Byli bychom ochuzeni o jedny z nejpůsobivějších pasáží slavných knih od Bhagavad Gíty přes Bibli až po Pána prstenů. Sám zakladatel francouzské grande-cuisine Marie-Antione Craeme jednou prohlásil, že „bez dobrého jídla by nebylo dobré literatury ani dobrého přátelství“.

Kuchařky inspirované literaturou a literatura inspirovaná kuchaři

Jaroslava Jiskrová – Kuchařské recepty vypsané z krásné literatury

Dvoudílný sborník kulinářských receptů sebraných z české a světové literatury od kulajdy báby Plajznerky z Drdových Dalskabátů až po psí tlamy Williama Saroyana a kubánskou vodku Michela Déona.

 

Chelsea Monroe-Cassel, Sariann Lehrer – Hostina ledu a ohně

75 receptů vydolovaných ze série Písně ledu a ohně. Od studených ovocných polévek přes špíz s cibulkami, pálivými paprikami a houbami až po vola na rožni a citronový koláč. Hostinu ledu a ohně oficiálně posvětil sám G. R. R. Martin, který svou vizáží milovníka dobrého jídla rozhodně nezapře.

Diety slavných autorů

George Gordon Byron se ve snaze zůstat štíhlý živil hlavně sušenkami a sodovkou. Občas si dopřál studené brambory, rýži, zeleninu a rybu, vše zalité octem.

Julia Child, slavná autorka kuchařek (ta z filmu Julia a Julie), měla v oblibě čerstvé ovoce a zeleninu a poctivě počítala kalorie, aby si mohla k večeři dopřát dobré víno. Hlad zaháněla nakládanými okurkami.

Ernest Hemingway byl sice vášnivým lovcem a rybářem, maso si ale dopřával pouze na cestách, kde s oblibou rožnil a griloval ulovenou zvěřinu a podával ji s růžičkovou kapustou, brokolicí a artyčoky v kyselém nálevu. Během psaní se živil rýžovými suchary, zeleninou, sendviči s burákovým máslem a alkoholem.

Celý článek naleznete na straně 32 

 

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet