Emocemi nabitý příběh Jsou světla, která nevidíme

Sdílejte článek s přáteli Sdílet 0 Sdílet

Dita Murinová

Emocemi nabitý příběh Jsou světla, která nevidíme - titulní obrázek

Víte, jak poznáte skvělou knihu? U mě je to třeba tak, že i když má bambilion stránek a já nemám ani minutu volného času, tak ji dokážu přečíst během několika dní. A přesně taková je kniha Anthonyho Doerra Jsou světla, která nevidíme.

Anthony Doerr je americký spisovatel, který už za sebou má pár krátkých knih a příběhů. Ale až tahle fenomenální kniha mu přinesla slávu, peníze (možná) a taky získala Pulitzerovu cenu za rok 2015. V originále byla vydaná v květnu 2014 a k nám se dostala až letos. Ale myslím si, že počkat si na ni, se opravdu vyplatilo.

Dětství přerušené válkou

Jsou světla, která nevidíme

Anthony Doerr

399 s DPH

Nedostupné

Kniha je z válečného období a popisuje příběhy dvou hlavních postav, Marie-Laury a Wernera. Když je Marii-Lauře 6 let, oslepne a je odkázaná na svého otce, jediného rodiče, kterého má. Ten jí postaví miniaturní model jejich čtvrti, aby si ho mohla nastudovat a v budoucnu se uměla po ulicích pohybovat sama.

Otec pracuje v Přírodovědném muzeu jako klíčník a Marie-Laura tam s ním často chodí. Učí se od vědců o všemožných zázracích světa, zamiluje si podmořský svět a potvůrky, které tam žijí a dozvídá se i tajemství, které muzeum bedlivě střeží.

Pak přijde ale válka a v roce 1940 Němci obsazují Francii. Marie-Laura je nucená se svým otcem uprchnout do pobřežního města Saint-Malo, kde žije otcův prastrýc. Až zde se Marie-Laura dozvídá, že z Paříže si neodnesli jenom vzpomínky, ale také velké tajemství, které její otec dostal od muzea za úkol střežit.

Ze sirotčince na elitní akademii 

O kousek dal v Německu vyrůstá v sirotčinci Werner se svou sestrou. Jejich otec zemřel v dolech a jak to tak vypadá, Wernera čeká podobný osud. Je ale od malička hrozně zvídavý. Když jednou najde rozbité staré rádio, rozhodne se, že ho opraví. Podaří se mu to a zjišťuje, že vrtat se v rádiích a opravovat je ho hrozně naplňuje.

A i když je to zakázané, celý sirotčinec se vždycky večer sejde, poslouchá hudbu a také tajemné vysílání nějakého Francouze. S postupem času se ukazuje, že Werner má opravdu velký talent a díky němu se dostane na elitní Vojenskou akademii pro Hitlerjugend a stane se z něj specialista na odhalování odbojových aktivit.

I přesto, že je Werner rád, že se dostal do světa a může dělat to, co ho baví, uvědomuje si, že ne všechno je správné. A když se dostane do Saint-Malo, aby odhalil tajné odbojové vysílání, bude se muset rozhodnout, jestli poslechne rozkazy, nebo své svědomí.

Lidská morálka má své místo i ve válce

Kniha má 534 stran a je v hardbacku. Obálka je nádherná, stránky krásně voní a celkově je zážitek ji číst. Celý příběh je napsaný v hooodně krátkých kapitolách. Také se střídá pohled Marie-Laury a Wernera. Takový typ knih se mi čte dobře a jsem za něj moc ráda. Příběh utíká, můžete do něj kdykoliv znovu naskočit, ale taky ho můžete kdykoliv přerušit. Prostě ideální na cestování. Tady u téhle knihy si opravdu můžete říct, ještě jednu kapitolu, protože to do té příští zastávky určitě stihnete.

Příběh Marie-Laury a Wernera mi v něčem připomínal dvojici Liesel a Rudyho ze Zlodějky knih. Taky šlo o důkaz toho, že ať už se děje cokoliv, tak přátelství a lidskost je to nejčistší a svým způsobem nejjednoduší, co na světě zůstane. I přes válku a utrpení. A stejně jako Zlodějka knih, i tahle kniha ve mě zanechala hrozně moc emocí. Velkou roli (tu úplně největší) v tom samozřejmě hraje autor. Doerr dokázal neskutečně citlivě popsat osudy jednotlivých postav.

Doerr dokáže, že se díky jeho slovům do Marie-Laury a Wernera bezmezně zamilujete. A kdybych ho měla k někomu přirovnat, tak by to opět byla moje milovaná Rowlingová. Prostě jsem žila v obrovském příběhu, užívala si písmenka, slova, věty a v konečné fázi jsem i přes pár škobrtnutí uměla říct, že jsem přečetla nádhernou a skvěle napsanou knihu.

Nezapomenutelná kniha

Knize jsem dala čtyři a půl hvězdičky a jsem z ní nadšená. Určitě by si ji měli přečíst ti, kteří mají rádi historické a válečné období či zvláštní a dojemné příběhy. Nebo ti, které baví číst příběhy slepých. Vážně. Divili byste se, jak moc je zajímavé mít slepou hlavní hrdinku. Člověk si neuvědomuje, jak moc se tím může příběh změnit. Jelikž je před Vánoci, dovolím si doporučit knihu ještě všem těm, kteří tápou nad tím, jaký dárek/knihu, budou dávat pod stromeček.

Kniha je naprosto ideálním společníkem na dlouhé zimní večery. Myslím, že se bude líbit každému a nešlápnete s ní vedle. Sečteno podtrženo, Jsou světla, která nevidíme je jedna z dalších knih, které si budu z roku 2015 opravdu pamatovat. Je to kniha, kterou se nebudu bát doporučit každému, kdo bude chtít velký příběh, který ho zabaví na delší dobu. Prostě win-win pro všechny.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s přáteli!

Sdílet 0 Sdílet

Související knihy