Prudký vzlet

Na pokračovanie príbehu Strmý pád som sa veľmi tešila, aj keď prvá kniha nemá veľa priaznivcov. Prudký vzlet sa mne osobne páčil ešte o málinko viac. Hneď na úvod poviem, že to čo väčšine ľuďom vadilo v prvej knihe, sa žiaľ tu veľmi nezmenilo. Veľké množstvo opakovaných myšlienok hlavných postáv, veľa zbytočných strán ktoré sa bez problémov dali preskočiť-nič vám tým neušlo, pretože to bolo opakovanie toho, už toľkokrát spomenutého. Myslím, že ak by toto autorka zmenila, mala by o pár priaznivcov viac... Mimo to bol ale príbeh skvelý. Rozhodne sa nedá povedať, že je to niečo čo som už veľa krát čítala. Príbeh je originálny a zaoberá sa smrťou blízkej osoby, resp ako sa s tým vyrovnať, alebo sa aspoň pokúsiť... Ja som s Hailee veľmi súcítila, našťastie nemôžem povedať, že by som si niečo také prežila, ale dokážem si približne predstaviť, ako sa musela cítiť. Nedokážem ju ani odsúdiť za to, ako sa to snažila vyriešiť, lebo kto z nás vie, ako by sa v takej situácii zachoval? Každopádne, táto kniha je hlavne o tom, aké následky si z toho odniesla, ako sa k tomu postavilo jej okolie, ako sa s tým celým musela vyrovnávať nielen ona, ale aj jej blízky, rodina, priatelia, Chase... Ten bol od začiatku, ako inak, úžasný. Aj napriek vlastným problém kládol Hailee na prvé miesto a stál pri nej v každej možnej chvíli. Viac ako polovica knihy je písaná práve z jeho pohľadu a tak máme možnosť zistiť viac aj o ňom, o jeho rodine a problémoch s bratom.. Hailee a Chasovi som veľmi držala palce, aby to všetko spolu prekonali a dočkali sa svojho happy endu. V ceste im stálo veľa prekážok, každý z nich si musel vyriešiť svoje osobné záležitosti, aby sa znich stali osoby hodné toho druhého... Takže áno, bolo to aj o sebarozvoji, aj o sile priateľstva, o odpustení, prijatí, láske... Bolo to silné, smutné a krásne. Mňa sa tento príbeh dotkol a jediné, začo strhávam bod, sú tie myšlienkové pochody... Hodnotím 4/5 ⭐

Příběh skončil hezky. Vcítila jsem se do role hlavní hrdinky a emoce se mnou vířily. Opravdu krásné čtení. Po strmém pádu člověk opravdu vzlétne.

Miluju. Na začátku jsem se bála jak to dopadne ale s koncem jsem velmi spokojená. Myslím, že se mi víc líbí tento druhý díl ale oba jsou skvělý.

Mrzí mě že už je konec a nečeká mě žádné pokračování. Městečko i lidé mi přirostli k srdci. Tento díl byl spíše o dlouho utlačovaných pocitech a těžkých rozhodnutí obou hlavních představitelů a za mě to byl opět skvělý příběh. Příjemné i když trochu smutné a depresivní pokračování. Ale o tom je život a ne každá kniha musí být pouze o velké lásce ale i o strastech a ztrátách.

"Jak je možné být tak šťastná i tak nekonečně smutná zároveň?" Tak tohle byla tedy síla. Chvílemi mě až psychicky bolelo číst dál a prožívat Haileena rozhodnutí. Rozhodně je to silný příběh plný pocitů, emocí a celkově nahlédnutí do nejedné pochroumané duše. Příběh se mi vážně líbil, i když jsem z něho byla pár dní nesvá a několikrát u knihy brečela. Neuvěřitelně silná mi přijde postava Chase, kolik on toho dokáže a pro kolik lidí je tím pevným bodem v životě... Nesnášela jsem Haileeny rodiče i přesto, že jsem je chápala a rozuměla jim. Stejně tak Chasovo. Jakto, že jsou si rodiče vždy tolik jistí, co je pro jejich děti tolik důležitý a jak se mají chovat a vypadat? Očividně víte, že někam patříte, když tam vždy dostanete svůj jako obvykle nápoj. A že k někomu patříte, když víte, jakou marmeládu má nejradši. Někdy nám může pohled na život změnit i maličkost. Může se stát, že se úhel pohledu trochu změní, a přesně to mi udělala tahle kniha. "Vděk za to, že smím zažít podzim..." "Je tak snadné zlobit se na druhé, obviňovat je, hádat se s nimi. Jenže člověk nikdy nepomyslí na to, že by to mohlo být naposledy. Poslední slova. Poslední pohled. Poslední objetí." "Lidé prostě dělají chyby a možná ani nejde o to, všechno prominout a zapomenout, ale naučit se mít je rád i s těmi chybami." "Můžeš si přát úplně všechno. To je na přáních to krásné. A na padajících hvězdách."