Společenský tvor je čerstvá novinka mezi thrillery. Naše redaktorka Anastasja ji označila za „trochu zvrácenější verzi Popelky“. Co to přesně znamená, se dozvíte v následující recenzi.
Příběh
Luise snad zbyly jen sny, ty jsou tím, co dívku udržuje při životě. Ostatní okolnosti její bídné existence totiž stojí za starou belu. Pobývá sice ve městě, které nikdy nespí, ale její živobytí není o nic lepší než ubytovna pro bezdomovce. Šetří každou vindru, má několik špatně placených prací, ale ať se snaží, sebevíc, všechno je stále na nic. A pak se najednou objeví obrovská příležitost v podobě Lavinii, snobské, zazobané holčičky, která má nádherné superdrahé šaty, kamarády, i luxusní byt, zkrátka všechno, co ona, poctivě makající Luisa, nikdy mít nebude.
Její nová kamarádka se navíc ukáže být celkem štědrá, aby se pobavila zatáhne Lu do víru New Yorské smetánky, půjčuje jí šaty, kupuje vytříbený alkohol a spoustu drog. Jenže nic netrvá věčně, blahobyt a společenské uznání musí jednoho dne skončit. Ledaže by děvče podniklo jisté kroky, jež by jí pomohly zajistit si nově nabytý status, ale kam až může zajít, aby si ho udržela?
Recenze
Už od anotace jsem čekala povedený psychologický thriller ve stylu Poslední paní Parrishové a můj thrillerový šestý smysl mě rozhodně nezklamal. Kniha je skvěle napsaná, svižná a neskutečně reálná, rychle se vám zaryje pod kůži a donutí vás přemýšlet o tom, že většina z nás je vlastně pomstychtivým tvorem, jenž se nebojí porušovat konvence, překračovat hranice a zrazovat jen proto, aby dostal to, po čem touží ze všeho nejvíce. Tato princezna se rozhodla nečekat na svého zachránce na bílém oři, ale vzít spravedlnost hezky pěkně do vlastních rukou.
Dějové linii dominují dvě příslušnice něžného pohlaví, ale rozhodně se nejedná o žádné ubrečené holčičky, které by vám od první do poslední stránky brnkaly na nervy. Tyhle slečny jsou sice na první pohled odlišné jako noc a den, jedna pochází ze samého dna společenské vrstvy, ta druhá stojí na vrcholu hierarchie, ale při bližším zkoumání zjistíte, že si v lecčem docela imponují. A vlastně ani nemůžete zcela jistě konstatovat, že některou z nich nenávidíte, ale jiné z duše fandíte.
Jistě, autorka vám již od prvních řádků podsouvá verzi zlé a hodné postavy. Jenže všechno není tak jednoduché. Každá z aktérek měla ke svému jednání pádný důvod, vždyť ne nadarmo se říká, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Dějová linie svižně odsýpá, ač je v některých momentech předvídatelná. Nicméně jak se příběh posouvá, tak se mění i hlavní hrdinky, vyvíjí se a z prvotní „černé a bílé strany“ se najednou stává různorodá směska, kterou budete muset rozklíčovat sami.
Přiznám se, že zakončení mě mírně překvapilo a zvedlo ze židle, ač jsem tu a tam nacházela indicie, které k němu směřovaly. Za sebe, jakožto čtenářku, která nikdy nepohrdne dobrou napínavou knihou, musím říct, že jsem si tuhle směsici nejrůznějších pocitů neskutečně užila a jsem ráda, že se mi do nového knihomolského roku podařilo vstoupit právě s tímto titulem!
