Po přečtení románu Knihkupectví poslední naděje, který mě nalákal především tím
kouzelným slůvkem Knihkupectví, jsem si jenom povzdechla: „I když jsem žila úplně jinak,
vždycky jsem chtěla žít takhle.“ No, nemusíte to brát tak doslova, ale jste-li stejně jako já -
žena, romantička a k tomu nenapravitelná knihomolka - pak jste tu dobře. Tahle knížka je
totiž určena právě vám.
Někdy se nám knížka může zdát zvláštní, může se zdát, že není pro nás. Je jenom potřeba...dát jí šanci.
Než vás trochu uvedu do děje, chtěla bych upozornit na to, že se nemusíte bát. Nepůjde o nic přehnaně sladkého, ani o úplně ryzí „červenou knihovnu“, jak by se mohlo zdát. Ke konci se jí možná malinko přiblíží, ale to bude až potom, co už za sebou budete mít krásný, lidský a naprosto civilní moderní příběh jedné ženy, kterou byste klidně mohly být i vy, a jednoho muže, jehož trápí věci, které zrovna tak mohou trápit třeba i toho vašeho. Prostředí zasadila autorka na klidný a nekonfliktní francouzský venkov, přičemž do kontrastu postavila pulzující metropoli se vším, co k ní patří.
Příběh
Sára je mladá žena, majitelka knihkupectví (či spíše antikvariátu), které zdědila po své babičce. Na náměstí malého francouzského městečka ve vinařském kraji Charente má pár dobrých přátel, kteří si zdejší život bez ní nedovedou představit. A protože jsou většinou staršího věku, a také členy ochotnického souboru, který Sára vede, pečují o ni, jako o vlastní.
Sáru jsem si oblíbila hned. Je totiž přesně moje krevní skupina – nejšťastnější je mezi horou knih a nevadí jí být sama. Vždyť společnost jí dělají knížky a příběhy v nich, kterých je přece tak strašně moc! Že by mohla sama prožít některý z nich, to je zatím nesplněný sen, ale ta představa jí vhání ruměnec do tváří. Stejně jako muži a jejich komplimenty, které tak nějak neumí přijímat. Sára má ale také starosti. Obchody na malém městě jdou ztěžka a knihkupectví vyžaduje údržbu, kterou sama nezvládá. A navíc – Sára prostě není schopná přestat prolézat půdy a skupovat všechny staré knihy, které tam najde. Má finanční problémy, a i to bude nakonec důvodem, proč přijme lukrativní nabídku od kamaráda Damiena (místního vinaře) - vzít na byt a na výpomoc filmového herce Maxima.…
To je moje nejlepší zbraň, první dojem. Pak se všechno změní.
Max je Sářiným pravým opakem. V životě nepřečetl jedinou knížku, žije v Paříži a plnými doušky si užívá zdejšího společenského života. Je slavný svými rolemi záporáků a velmi bohatý. Dveře nočních barů má tudíž všude otevřené, stejně jako náruče krásných mladých žen. Bohužel, doprovází jej špatná pověst. Jeho arogance a absence sebeovládání, se sklony ke rvačkám, mu neustále přinášejí problémy s policií. Matylda, jeho manažerka a Claude, jeho právník, situaci vždy nějak vyžehlí – jednoho dne to však Maxim přežene. Jeho poslední rvačka vyústí v soudní řízení a pokud Maxim nechce jít do vězení, musí odpracovat dva měsíce veřejně prospěšných prací.
Není nic nudnějšího než předvídatelný chlap.
A tady se životy oněch dvou tak odlišných osob – Maxe a Sáry – poprvé protnou. Max se s elektronickým náramkem na kotníku, a ne zrovna nadšeně, přestěhuje do malého pokoje v Sářině knihkupectví. Ostatně ani Sára není nadšená. Považuje Maxe za vetřelce ve svém království, přesto jej uvítá se srdcem na dlani. A důvodem nebude jen finanční prospěch, ale především její vlastní přirozenost. Vždyť právě pro její laskavou a milou povahu jí mají všichni tak rádi! I ta se ovšem během dvou měsíců společného soužití s Maxem několikrát otřese v základech. A přitom se to zpočátku zdálo být tak snadné…
Protáhl si lýtko, ruku opřenou o strom, bolestivý výraz ve tváři. Sára opravdu nebyla můj typ. Moc chytrá, moc seriózní, moc….dobrá pro kluka, jako jsem já.
Závěr
Dva měsíce utečou jako voda, i když to občas zadrhne, podobně jako vám uběhne tato knížka. Čeká vás příjemné odpočinkové čtení, psané dobrým slohem a vyprávěné spravedlivě vždy jednou z pohledu Maxe, a jednou zase Sáry. Dočkáte se také trochu té erotiky, která jak známo, může mít mnoho podob. A já jsem si jistá, že ať už se na vašem žebříčku hodnot nachází kdekoliv, dáte mi za pravdu, že ta, kterou zažijete v tomto příběhu, je jednoduše nádherná. Proběhne totiž podle kapitol – jako v knížce…
Plazil se nade mnou jako šelma, šťastná, že připoutala svou kořist, než ji dorazí. Jeho pohled potemněl tak, že už jsem nerozeznávala zorničky. Viděla jsem temnou, hladovou a chtivou studnu, která nutila moje srdce tlouct plnou rychlostí.
Mně osobně knížka nečekaně báječně sedla už oním lehkým stylem, jakým autorka Emily Blaine píše. Je opravdu vidět, že - jak sama říká – psaní stále považuje především za zábavu a vášeň a píše jen ve volných chvílích při svém běžném zaměstnání. Odlehčením příběhu je také humor a vtipné hlášky, kterých je plný. A možná, že máte-li někdy pocit, že všechny ty knihy kolem, vám už trochu brání ve výhledu, otevře vám oči.
