21. 12. 1926, Praha
26. 2. 2011, Praha
Poslední knihy
BeletrieModlitba pro Kateřinu…
Arnošt Lustig
BeletrieDémanty noci
Arnošt Lustig
BeletrieMiláček
Arnošt Lustig
Všechny knihy autora
BeletrieModlitba pro Kateřinu…
Arnošt Lustig
BeletrieDémanty noci
Arnošt Lustig
BeletrieMiláček
Arnošt Lustig
Arnošt Lustig byl český židovský spisovatel a publicista světového významu, autor celé řady děl s tématem holocaustu.
Pocházel z rodiny malého obchodníka. Narodil se v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 z rasových důvodů vyloučen (jako Žid), poté se vyučil krejčím.
13. listopadu 1942 byl poslán do Terezína, později poznal i další koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti (z Buchenwaldu do Dachau), a ukrýval se až do konce války v Praze.
Během holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu, což jej hluboce poznamenalo, a tak se jeho díla už od prvních povídkových souborů zabývají právě tematikou Židů a druhé světové války.
Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce, po návratu pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl i scenáristou Čs. filmu. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 musel Československo opustit.
Nejdříve emigroval do Jugoslávie, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu.
V roce 1995 se stal šéfredaktorem české verze časopisu Playboy, časopisu, pro který psal například Ian Flaming, Nabokov nebo Atwood. V sobotu 26. února 2011 zemřel v Praze na rakovinu.
Jeho tvorba málokdy vybočila z tématu holocaustu. Jeho knihy náleží k tzv. druhé vlně válečné prózy, tj. válečná próza z 50. a 60. let. Válečnou tematiku neopouští ani ve svých rozsáhlejších, psychologicky laděných textech Můj známý Vili Feld a Dita Saxová.
Ve svých prózách i s odstupem padesáti let hledá Lustig smysl lidství a podstatu lidského bytí. Pro jeho prózy, poznamenané zkušenostmi s nacistickou genocidou, je charakteristická věcnost podání a střízlivá dramatičnost.
DÍLO:
- Noc a naděje, 1957 – sb. povídek, 7 povídek inspirovaných vlastními zážitky autora v terezínském ghettu
- Démanty noci, 1958 – sb. povídek, obsahuje povídku Tma nemá stín, která byla podle scénáře, na kterém se A. L. rovněž podílel, v režii Jana Němce roku 1964 zfilmována a patří ke klenotům české kinematografie.
- Ulice ztracených bratří, 1959 – sb. povídek
- Můj známý Vili Feld 1961 – novela, příběh člověka, který si obratně získává prospěch v Němci obsazené Praze i v prostředí koncentračního tábora.
- První stanice štěstí, 1961 – povídky s poněkud socialistickým nádechem
- Dita Saxová, 1962 – novela, o dívce, která se vrací z koncentráku a není pro své otřesné zážitky schopná navázat normální život; kvůli nejistotě v poválečném světě nakonec odjíždí do Švýcarska a páchá sebevraždu
- Noc a den, 1962 – přepracovaný soubor již dříve vydaných povídek
- Transport z ráje, 1962
- Nikoho neponížíš, 1963 – sb. 4 povídek z prostředí protektorátu a Květnové revoluce
- Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, 1964 – novela podle skutečné události z roku 1943 v Itálii
- Vlny v řece, 1964 – souborné vydání několika jeho předchozích prací
- Bílé břízy na podzim, 1966
- Propast, 1966 - román, vojín spadne do propasti a smrtelně se zraní, bilancuje svůj život
- Hořká vůně mandlí, 1968 – povídky, osudy jedné z mnoha židovských rodin zasažených holocaustem, tematikou jsou koncentrační tábory, válka a její následky
- Miláček, 1968 – román, zde zúročil zkušenost z izraelsko-arabského konfliktu
- Nemilovaná: Z deníku sedmnáctileté Perly Sch., 1979 – novela, příběh prostitutky v terezínském ghettu stylizovaný jako její deník
- Král promluvil, neřekl nic, 1990 – román, návrat k postavě Viliho Felda z románu Můj známý Vili Feld
- Tma nemá stín, 1991
- Velká trojka, 1991
- Trilogie o osudech tří židovských žen: Colette: Dívka z Antverp, 1992; Tanga: Dívka z Hamburku, 1992; Lea: Dívka z Leeuwardenu, 2000
- Dům vrácené ozvěny, 1994
- Dívka s jizvou, 1995
- Kamarádi, 1995 – přibližuje život party židovských mladíků v Praze
- Modrý den, 1995
- Porgess, 1995
- Neslušné sny, 1997
- Oheň na vodě - Povídky, 1998
- Dobrý den, pane Lustig - Myšlenky o životě, 1999
- Krásné zelené oči, 2000
- Odpovědi - Rozhovory s Harry Jamesem Cargassem a Michalem Bauerem, 2000
- Eseje - Vybrané texty z let 1965–2000, 2001 -3x18 (portréty a postřehy), 2002 – autobiografie (spoluautor František Cinger)
- Zasvěcení, 2002
- Esence, 2004 – sbírka citátů
- O literatuře, 2006 – sbírka povídek (česky, německy, anglicky, francouzsky)
- Okamžiky s Otou Pavlem, 2010
Mnohé z Lustigových prací se dočkaly televizních a filmových adaptací.
